Prague Leaders Magazine The place where Leaders are seen Mon, 15 Dec 2014 16:23:45 +0000 en-GB hourly 1 Business News September 2014 Thu, 04 Dec 2014 11:06:31 +0000

Categories: BUSINESS, NEWS

Tags: , , ,

DID YOU KNOW THAT…?   …new EU rules for cross-border debt recovery were adopted? In mid-May EU ministers adopted European Account Preservation Order that was proposed by the Commission in July 2011. This Regulation introduces new rules related to cross-border debt recovery that will help companies recover their claims across EU borders by allowing creditors […]

(Read more...)



…new EU rules for cross-border debt recovery were adopted?

In mid-May EU ministers adopted European Account Preservation Order that was proposed by the Commission in July 2011. This Regulation introduces new rules related to cross-border debt recovery that will help companies recover their claims across EU borders by allowing creditors to preserve the amount owed in a debtor´s bank account. Even though the European Account Preservation Order will, as alternative instruments existing under national law, only apply to cross-border cases, according to the Commission´s estimation small and medium-sized enterprises could recover up to €600 million per year. The Regulation entered into force on 18th July 2014 and will be directly applicable in all Member States (with the exception of the UK and Denmark) from 18th January 2017.


…the Commission proposes to provide businesses with better access to Earth observation data?

In the middle of June the European Commission presented a proposal focusing on providing businesses and research institutions with better access to commercial earth observation satellite data. This proposal particularly aims to ensure better access to high resolution earth observation satellite data (HRSD) which is considered a key tool for fields such as environment monitoring, urban planning, natural resources management, agriculture, security and defence, and should also help to overcome obstacles to market development and to improve business conditions for related businesses. If the proposal passes the EU Council and the Parliament, Member States will be required to adapt their national law by the end of 2017.


… EU sets new European energy security strategy?

After the introduction of the new European energy security strategy at the end of May by the European Commission, the European Council held its first discussion on that topic at the end of June. The new strategy addresses short-term as well as long-term challenges related to security of supplies and focuses on completing the EU internal energy market, upgrading energy infrastructure, diversifying external energy supplies, strengthening emergency and solidarity mechanisms, increasing energy production and energy efficiency. It also points out the importance of coordination of national energy policies and unity when dealing with external partners. The European Council also stressed out the need to reduce Europe´s high energy import dependency.

…the Commission proposes to remove e-barriers?

At the end of June the European Commission proposed a new programme called ISA2 that aims to ensure better public services for EU business and citizens. The new programme covering the period 2016-2020 replaces the current ISA programme and will operate with €131 million. As more and more businesses operate across EU and often interact electronically with Member States administrations, the programme will support the modernisation of their administrations as well as provide digital services at national and European level. According to EC eGovernment Report 2014, availability of cross-border public services to subjects from other EU country is only slightly above 40%, therefore the new programme focuses on removing the electronic barriers and improving efficiency of public services and functioning of the internal market.


…the Commission presented new guidelines for cloud computing?

As part of the Commission´s European Cloud Strategy the Cloud Select Industry Group developed guidelines to help businesses save money and increase trust in cloud computing services. Thanks to cloud computing individuals as well as businesses and public sector can save up to 20% by storing and processing their data in remote data centres. New guidelines focus on ensuring that all the key elements are included in the contracts users make with cloud providers, such as availability and reliability of the cloud service, quality of support services, security levels and better cloud data management. The guidelines will be first tested with users, particularly SMEs and they will also be on the agenda of the Expert Group on Cloud Computing Contracts.




International trade in services surplus has almost quadrupled in the last decade


Since 2004 EU international trade in services has increased significantly. Due to strong increase of EU exports the trade surplus rose from €45 billion in 2004 to €173 billion in 2013. In 2013, the highest EU28 surpluses in trade in services were recorded in Switzerland (€21 bn) and Russia (€15 bn), the United States and China (both €12 bn) and Japan (€9 bn). These top export and import destinations of the European Union accounted for around half of all EU trade in services in 2013. The main partner for both EU28 exports and imports was the United States representing 23% of extra-EU28 exports and 29 % extra-EU28 imports.

Consumer price levels differ from state to state


The European Statistical Office has recently released figures which show that consumer price levels in 2013 significantly varied across Member States. While the highest price level for consumer goods and services was registered in Denmark (140% of the EU28 average) and Sweden (130%), the lowest price levels were observed in Bulgaria (48%), Poland and Romania (both 57%). Big differences in price levels were registered in all groups of products, e.g. price levels of alcohol beverages and tobacco ranged from 59% of the EU28 average in Bulgaria to 178% of average in Ireland. Price levels of all product categories in the Czech Republic were below the EU28 average, therefore the total price level for consumer goods and services reached only 71% of the EU28 average.

Annual inflation slightly up in the EU                                                      

The European Statistical Office released figures showing that the annual inflation rate in June 2014 reached 0.7% and 0.5% in the EU and the euro area respectively. Compared with the previous month, annual inflation in the EU rose by 0.1 percentage point, but stayed stable in the euro area. A year earlier the rate was 1.7% and 1.6% respectively. While the highest numbers were observed in the United Kingdom (1.9%), Austria (1.7%) and Luxembourg (1.2%), negative annual rates were recorded in five Member States such as Bulgaria (-1.8%), Greece (-1.5%) and Portugal (-0.2%) The annual inflation rate in the Czech Republic was 0.0%.

Volume of retail trade rose by 0.3% in EU28

In June 2014 in comparison with the previous month the volume of retail trade increased by 0.3% and 0.4% in EU28 and the euro area respectively, according to the latest EUROSTAT data. The monthly volume of retail trade rose both in the euro area and the EU28, mainly because of the positive development in the food, drinks and tobacco sector and non-food sector. While the automotive fuel sector fell by 0.1% in the euro area, it rose by 0.3% in the EU28. The highest numbers in total retail trade were found in Germany (+1.3%), Austria (+1.1%) and Poland (1.0%), and the largest decreases in Finland (-1.8%), Portugal (-1.4%) and Malta (-1.1%). Annually the retail trade went up by 2.4% in the euro area and by 2.5% in the EU28 mainly due to increase in non-food sector (3.0% and 3.5% respectively).

EU on track to achieve 2015 digital goals

The European Commission released the EU 2014 Digital Scoreboard that focuses on progress made in achieving EU digital goals. The new data shows that the Commission is on the right path to complete 95 of its 101 digital actions by 2015. Since 2010 the number of EU businesses and citizens that are using the Internet regularly has risen from 60% to 72% and the number of non-users has been reduced to 20%. Meeting the target of 50% EU citizens shopping online by 2015 will likely be met as the number of people who do so is 47% now. Although 100% of Europeans now have access to broadband, the lack of high speed connection, especially in rural areas, and of digital knowledge gap remains a problem. So far, only 14% of small businesses are selling online, while the 2015 target is 33%.




EU and China strengthen their customs cooperation

At the last Joint Customs Cooperation Committee meeting held in Beijing EU and China singed three important documents strengthening mutual cooperation. By signing a mutual recognition agreement both parties committed to recognising each other´s certified trusted traders, thereby offering them benefits such as lower costs and simplified procedures, including faster controls and reduced administration for custom clearance. Having signed mutual recognition agreements with USA (2012), Japan (2011) and now China makes the EU certified trader system the most widely accepted in the word. A new Strategic Framework for Customs Cooperation and a new EU-China Action Plan on Intellectual Property Rights focusing on priorities and objectives of mutual cooperation, communication and coordination in these fields were also signed.

Association Agreements with Georgia, Moldova and Ukraine signed

EU leaders signed the association agreements with Georgia, the Republic of Moldova and Ukraine during the meeting of the European Council at the end of June. Agreements that include deep and comprehensive free trade areas are an important step towards strengthening political and economic relations between the European Union and the other signatories and also recognize the significant progress made by the signatories and their effort to come closer to the European Union. The cooperation with the governments and businesses of the three partner countries will bring wide array of benefits such as better protection of consumers and investors, more business opportunities for small and medium enterprises or increased transparency.

G7 Summit held in Brussels for the first time

At the beginning of June the European Union hosted a two-day G7 summit for the first time. Originally a G8 summit was supposed to be held in Sochi, but due to Russian Federation´s actions with regard to Ukraine, the leaders of G7 decided at their meeting in March to move the summit to Brussels and meet only in G7 format. The representatives of Canada, France, Germany, Italy, the United Kingdom, and the United States discussed not only the situation in Ukraine and their response to the crisis, but also addressed global economic issues, such as climate change and energy security, development, trade, and unemployment. During the summit G7 leaders also had the opportunity to discuss a number of bilateral questions and other foreign policy issues. The next meeting will take place under the German Presidency in 2015.

EU ensures transparency in TTIP negotiations

As part of EU efforts to ensure full transparency in the Transatlantic Trade and Investment Partnership negotiations between the EU and USA the European Commission released negotiating positions in five more areas. The individual position papers that propose to improve the compatibility of existing rules and regulations and establish closer cooperation for setting them in future focus on following sectors: chemicals, cosmetics, pharmaceutical products, motor vehicles, and textile and clothing. Furthermore, the papers address questions such as how to avoid unnecessary duplication of testing and inspection of products, bring closer existing rules or align procedures for registering new products.

Albania was granted EU candidate status

At the end of June the European Council endorsed the conclusion of the Council to accept Albania as an official EU accession candidate and to start its EU accession process, thereby making Albania the sixth membership candidate along with Iceland, Macedonia, Serbia, Montenegro and Turkey. The Council´s decision was taken based on the recommendation of the European Commission and reflects the progress that Albania has made in the context of European integration. While it gives the recognition of recent reforms in the country, it adds that Albania still needs to focus on administration a judiciary reform, organised crime and fight against corruption and fundamental rights. Although EU candidate status doesn´t guarantee automatic start of accession negotiations, it brings benefits such as promoting foreign investment, job creation and easier cooperation with European agencies.


Brought by CEBRE – Czech Business Representation to the EU


]]> 0
EU Matters Debate: Country specific recommendation should serve as a guide Thu, 04 Dec 2014 10:58:26 +0000


Tags: , , ,

Country specific recommendation should serve as a guide, the implementation of reforms depends on the Czech Republic In the context of the European Semester, Member States deepened coordination of their economic policies, partially as a reaction to the economic and financial crisis. Based on the European Commission’s Country Specific Recommendations that have been endorsement by […]

(Read more...)

Country specific recommendation should serve as a guide, the implementation of reforms depends on the Czech Republic

In the context of the European Semester, Member States deepened coordination of their economic policies, partially as a reaction to the economic and financial crisis. Based on the European Commission’s Country Specific Recommendations that have been endorsement by the European Council, the Council formally adopted a set of recommendations to each of the Member States. According to the Commission draft recommendations from 2nd June the Czech republic should keep the government deficit below 3% of GDP, implement measures to strengthen the fiscal framework, ensure sustainable public pension system, reduce the high level of taxation on labour, improve the functioning of public employment services, increase quality of the education system and energy efficiency, and adopt Public Service Act. The potential of the recommendations to contribute to the growth of the Czech economy was discussed during the debate co-organized by CEBRE, Czech Chamber of Commerce, European Commission Representation to the Czech Republic and European Parliament´s Information office in the Czech Republic on the 19th June 2014 in the European House in Prague.


]]> 0
EU Matters Debate: Unemployment in the Czech republic is relatively low, but poses a risk in the longterm Thu, 04 Dec 2014 10:56:40 +0000


Tags: , , , ,

Unemployment in the Czech republic is relatively low compared to the EU, but in the long-term labour market poses a risk In the context of Europe 2020 strategy the Czech Republic proposed in its National Reform Programmes measures aiming at stimulating employment and labour market that have focused on increasing employment of young people, women […]

(Read more...)

Unemployment in the Czech republic is relatively low compared to the EU, but in the long-term labour market poses a risk

In the context of Europe 2020 strategy the Czech Republic proposed in its National Reform Programmes measures aiming at stimulating employment and labour market that have focused on increasing employment of young people, women and people close to retirement age through family and active employment policy measures. The progress of labour market reforms in the Czech Republic was evaluated by both the Council and OECD that recommended the Czech Republic to increase the age of retirement and participation of women on the labour market or introduce tax benefits for companies that provide jobs for people without experience. The reform measures aimed at creating new jobs and promoting economic growth were discussed during the debate co-organized by CEBRE, Czech Chamber of Commerce, European Commission Representation to the Czech Republic and European Parliament´s Information office in the Czech Republic on the 13th May 2014 in the European House in Prague.

]]> 0
Interview with Tomáš Prouza, Secretary of State for EU Affairs Thu, 04 Dec 2014 10:44:58 +0000

Categories: INTERVIEWS

Tags: , , ,

Before taking over the post of Secretary of State for EU Affairs, Tomáš Prouza was active both in private and public sector. He was Deputy Minister of Finance between 2004 and 2007, where he gained his nickname “Mr. Euro”, founded a well-known financial portal, was one of the founders of financial consulting company Partners […]

(Read more...)

IMG_6530 (Copy)Before taking over the post of Secretary of State for EU Affairs, Tomáš Prouza was active both in private and public sector. He was Deputy Minister of Finance between 2004 and 2007, where he gained his nickname “Mr. Euro”, founded a well-known financial portal, was one of the founders of financial consulting company Partners for Life Planning and before returning back to public sector in February 2014, he worked for the World Bank both in Prague and Washington.

On the occasion of 10 years anniversary of accession of the Czech Republic to the EU, the Office of the Government of the Czech Republic presented a study showing a clear positive impact of EU membership on Czech economy. Why do you think that the EU is still perceived in a negative way by so many Czechs?

I don’t think the Czechs perceive the EU in a negative way. Unlike some of the politicians, most of Czechs are not Eurosceptic, they are first of all pragmatic. The Czechs are aware of what the benefits of our membership are – especially the right of free movement that provides them the opportunity to work, live and travel freely across the EU. They also see the physical benefits of our membership – new jobs, new roads, better environment, etc. From my point of view, the main problem is the lack of awareness about the role the European institutions are playing in the integration process. Many Czechs find it difficult to understand the role of the European parliament; they don’t even know our MPs. Despite the tangible benefits they appreciate every day, the EU itself remains a distant and incomprehensible structure.

What do you think needs to be done to change this situation? Does the EU succeed in communicating the benefits of the membership to EU citizens?

We need to speak about the EU, present the outcomes of the integration project, emphasize the benefits of our membership. The Czech government has taken this way and is working hard to improve communication with the public. I heard about the idea to introduce the European tabloid newspapers supposed to attract the attention of European citizens and bring the EU affairs closer on a daily basis. Though it is only a joke, I really believe that the best way to make the EU “popular” is to show how the EU influences our everyday life. In this respect, a lot still remains to be done and there is a great deal of work ahead of us.

Majority of the states that joined the EU in the same year as the Czech Republic have already introduced or are introducing euro. Don’t you think that the Czech Republic should at least set a binding time framework for euro adoption?

The Czech government is aware of our commitment to euro adoption and we will take all the steps we can to complete this issue. Our ambition is to make sure there are no fiscal or technical obstacles for the Czech Republic to decide about the euro adoption before January 2018. As the next parliamentary elections will take place in November 2017, it will be up to the next government to take the decision. Therefore, we would like to prepare the Czech Republic for entrance to the ERM2 mechanism – the waiting room for euro. The second important step is to guarantee that the Czech Republic will keep the Maastricht Criteria. But the final decision about the euro adoption will depend on the next government.

When we look at annual competitiveness benchmarks, the Czech Republic is losing its position every year and the same goes for the EU at the global level. What should the EU do to reverse this negative trend?

The EU is now reviewing the results of the Europe 2020 strategy, the key ten-year European strategy for growth and jobs, and discussing possible revision of its targets, action programmes and governance for a post-crisis period. I believe the EU should focus on four key areas: investment in innovation, education and infrastructure; labour market reforms; improving business environment and dealing with the administrative burden; internal market deepening including digital market. We also need to make sure that no European policies worsen our competitiveness against the US or Asia.

The Italian Presidency of the Council of the EU suggests more flexibility in the EU fiscal rules for the sake of increased investment. Do you think it’s the right way to stimulate growth in the EU?

The EU is gradually moving from the „crisis mode“and discussing common efforts how to boost economic growth and jobs which belongs also to the top priorities of the Italian Presidency. Promoting investment which has been hit during the crisis, also in the Czech Republic, and boosting structural reforms should play the key role in this process. Existing Stability and Growth Pact rules already include sufficient flexibility which should be fully used. In my opinion, Member States have enough space for investment respecting the current fiscal rules. Loosening of the rules could harm our credibility and the progress made so far. Our priority should be looking at options strengthening the ability and willingness for structural reforms and effectively using the existing European resources, not changing fiscal rules.

What do you think should be the absolute top three priorities for the EU for the next 5 years?

Number one: stabilization of the European economy and its sustainable development. Number two: decrease of unemployment rate, especially among the young. We must prove to the young generation that the EU is still the best place for their career and life. Number three: more effective internal market and reindustrialization of Europe as both are critical for the Czech Republic as the most industrial and highly export-oriented country. I know you asked for three priorities but forget also must mention the issue of energy security which – if overlooked – might prevent us from dealing with all three priorities I just mentioned.

Mr. Prouza thank you very much for your time!


Author : Tomáš Hartman, Deputy Director, CEBRE – Czech Business Representation to the EU


]]> 0
Prohlášení Vladimira Putina pro tisk a odpovědi na otázky novinářů k výsledkům summitu G20 Tue, 02 Dec 2014 14:42:26 +0000

Categories: ČESKY, ZPRÁVY

Tags: , ,

  V. Putin: Dobrý den, vážení kolegové, dámy a pánové! Chtěl bych říci pár slov o výsledcích naší práce. Především musím poděkovat naším hostitelům. Vytvořili opravdu velmi příznivou atmosféru pro práci „dvacítky“, přátelskou a věcnou současně. Jsem přesvědčen, že naše práce se konala nejen ve velmi konstruktivní atmosféře, ale byla také účinná. Zastavím se krátce […]

(Read more...)



V. Putin: Dobrý den, vážení kolegové, dámy a pánové!

Chtěl bych říci pár slov o výsledcích naší práce. Především musím poděkovat naším hostitelům. Vytvořili opravdu velmi příznivou atmosféru pro práci „dvacítky“, přátelskou a věcnou současně.

Jsem přesvědčen, že naše práce se konala nejen ve velmi konstruktivní atmosféře, ale byla také účinná. Zastavím se krátce na těch bodech, které považuji za důležité.

Za prvé: je to naše společná diskuse na téma takzvaných iniciativ v oblasti globální infrastruktury. V tomto ohledu chtěl bych se zmínit o přijatých rozhodnutích o založení v Sydney střediska pro investice do infrastruktury. Naše finanční instituce se již dlouho zajímají o tuto novou organizaci. V podstatě je to záležitost, kterou ruská vláda v poslední době neustále má ve svém zorném poli. Význam těchto rozhodnutí spočívá v přípravě a zjišťování nejlepších postupů a výměny informací o tomto důležitém tématu.

Za druhé: je to otázka, kterou se v Rusku zabýváme také trvale, a nejen že jí věnujeme pozornost, ale taktéž vyčleňujeme na ni značné prostředky. Mám na mysli boj proti nezaměstnanosti, řešení otázek zaměstnanosti.

Připomenu, že naše situace je celkem dobrá. [V Rusku] je poměrně nízká nezaměstnanost, někdy před půlrokem jsme měli něco málo přes pět [procent], teď se dostáváme na 4,9 procenta a možná na konci roku bude ještě nižší. Jsou to dobré, dá se dokonce říci velmi dobré ukazatele v porovnání s mnoha našimi partnery.

To však neznamená, že nemáme své vlastní problémy, existují také. Za prvé, máme rozdíly co do úrovně nezaměstnanosti v regionech Ruské federace. A za druhé, existují problémy s takzvanými zranitelnými skupinami občanů, mám na mysli zdravotně postižené lidi. Existují otázky týkající se mládeže, zejména v jižních oblastech Ruské federace. Všechny tyto otázky se rovněž podrobně projednávaly.

Pro Rusko to není příliš aktuální, nicméně celkově je to důležitá otázka: potřeba přivřít nůžky v zaměstnanosti mezi muži a ženami. Ještě že zde je pozitivní věc, ale i to je něco, co je třeba nadále zlepšovat, – mám na mysli pozitivní demografii a zabezpečení předškolní zařízení pro mladé rodiny s tím, aby se ženy mohly co nejdříve zapojovat, vracet se k pracovní činnosti, neztrácet kvalifikaci. To jsou důležité otázky a myslím, že diskuse k nim byla docela zajímavá, smysluplná a užitečná.

Další skupina problémů – to je energetika, tyto otázky jsme projednávali dnes. Rozhovor o zahájení reformování mezinárodních energetických institucí ­– to je věc nesmírně důležitá. Znamená to, že geografie se výrazně mění, dochází k strukturálním změnám v globální energetice a samozřejmě jsou zapotřebí nové instituce, které upravují tuto veledůležitou oblast činnosti. Tato otázka se dnes projednávala velmi věcně a se zájmem.

Považuji za velmi užitečné a důležité, že jsme pokračovali v diskusi ohledně oblasti finanční regulace a daňové soustavy. Musím zdůraznit, že tyto otázky byly těžištěm pozornosti summitu „dvacítky“, který jsme uspořádali v Petrohradu, a byl jsem velmi potěšen, že australské předsednictví se rozhodlo pokračovat v tomto tématu. Je důležité pro každého. Dnes se o tom také hovořilo dost podrobně. Jde o vyhýbání se daním, o snižování zdanitelného základu a boji s daňovými ráji. Víte, že v Rusku nevedeme o tom jen plané řeči, ale jednáme, přijímáme patřičná rozhodnutí. Kupříkladu právě teď je v parlamentu projednáván jeden z těchto návrhů zákona.

Nemohu se nezmínit o setkání v rámci BRICS. Taková setkání na okraj „dvacítky“ se proměnila v pravidelné kontakty. Koordinujeme své postoje v předstihu, před tím než se sejdeme s dalšími kolegy v G20. Jde o užitečnou výměnu názorů, která nás orientuje na společné zájmy. Tak to bylo i tentokrát, a v této praxi budeme pokračovat v budoucnu. Příští summit BRICS se bude konat, jak víte, u nás v Rusku, v Baškortostánu, v Ufě, 8.-9. července 2015.

Nyní kolegové po obědě zahájí diskusi o problémech budoucích výzev a hrozeb. Bude se projednávat problému vážných chorob, jako je ebola. Chtěl bych vás informovat, že jsme se tomu věnovali dnes také na jedné z bilaterálních setkání s prezidentem Francie. Dohodli jsme se do jisté míry vzájemně si pomáhat v této otázce.

Dnes v noci z Moskvy vyletělo několik letadel s vojenskou nemocnicí na 200 lůžek a se speciálním vybavením pro boj se zvláště těžkými infekcemi. Doufám, že jak guinejské orgány, tak guinejští specialisté – táto letadla směřují do Guineje – spolu s  francouzskými lékaři, kteří již tam pracují, náležitě to ocení a budou efektivně využívat dodané vybavení. Kromě toho, vyčleňujeme i potřebné prostředky a naši odborníci pracují na vakcíně. Podotknu, že dost aktivně to dělají. Doufejme, že to povede ke kladnému výsledku.

Toto je vlastně ve zkratce vše, co jsem chtěl říci o práci skupiny G20, ale nemohu se také nezmínit o naší práci v Pekingu, v APEC, po setkání v Pekingu jsme s vámi o tom ještě nemluvili.

Musím vzdát hold našim čínským přátelům, udělali obrovský kus práce v přípravě APEC a uskutečnili setkání na velice hodnotné, té nejvyšší úrovni. Mám na mysli nejen vnější dekorace, což je typické pro Čínu, dělají to velmi dobře, na vysoké úrovni v plném smyslu tohoto slova, ale i co do obsahu bylo to zajímavé a užitečné.

Mluvili jsme o problémech regionálního rozvoje, problémech rozvoje obchodních a hospodářských vztahů v Asijsko-tichooceánském regionu. Jak víte, existuje několik přístupů k tomu, jak bychom měli v budoucnu uspořádat naši společnou práci v tomto velmi slibně, rychle se rozvíjející oblasti.

Musím říci, že se nám, já mám na mysli Rusko, zdají návrhy čínských přátel velmi perspektivní. Oni jsou přesvědčeni, že bychom neměli prostě vytvářet jakési nové struktury, ale také aby doplňovaly stávající mechanismy, neseparovaly, nerozdělovaly zúčastněné země do různých skupin, ale naopak přispívaly ke sjednocení úsilí všech zemí.

Tady je krátce to, co jsem chtěl říct, o čem jsem chtěl vás informovat. Pokud máte nějaké otázky – prosím.


Otázka: Vladimire Vladimiroviči, v Číně a tady v Austrálii jste se určitě dotýkali tématu sankcí? A pokud ano, v jakém formátu to bylo a jakým způsobem: na plenárních zasedáních, možná na bilaterárních jednáních, nebo někde na chodbách?

V. Putin: Dotýkali, ale jen tak, obecně. Na dvoustranných schůzkách samozřejmě, mluvili jsme  hodně o ukrajinských problémech. Ale znělo téma o tom, že sankční opatření jsou škodlivá pro všechny: jak pro toho, vůči němuž se tyto sankce snaží zavést, tak i pro toho,  kdo je zavádí. V tomto ohledu, podle mého názoru, již existuje společné chápání, že tato teze již nejen že má právo na existenci, ale že je jediná správná. Mluvilo se o tom, samozřejmě, co je třeba udělat, abychom se postupně z této situace dostali.

Otázka:V rozhovoru, který jste poskytl v předvečer summitu „velké dvacítky“, jste řekl, že Rusko má na případ prudkého zhoršení hospodářské situace plán akce, včetně situace, jak jste uvedl, kdy dojde ke katastrofálnímu poklesu cen ropy. Můžete upřesnit, co je to za plán, v čem spočívá?

A nyní, v posledních dnech, velmi bouřlivou diskusi vyvolala situace kolem společnosti Rosněfť. Někteří považují za absurdní myšlenku možného poskytnutí peněz této společnosti v nynější obtížné ekonomické situaci. Co o tom soudíte vy?


V. Putin: Není v tom nic absurdního. Zmínil jsem se o tom v rozhovoru – nevím, zda to bylo vysíláno nebo ne: není nic absurdního v podpoře našich velkých společnosti s účastí státu. Jedinou otázkou zůstává pouze to, je-li zájem o získání těchto prostředků výlučně korporativní, anebo tyto investice, budou-li provedeny, budou mít pozitivní dopad na celou ruskou ekonomiku.

Obecně společnost Rosněfť je docela soběstačná, disponuje velkými projekty a je v dobré finanční kondici, nemá žádné problémy. Jde  o to, realizovat ještě více projektů. A to je otázka: je třeba nyní tyto projekty provádět, nebo ne, když bereme v potaz také ceny energetických zdrojů. Konec konců víme, že další produkce není spojena se zvyšováním cen těchto energetických zdrojů.

Takže je-li třeba s tím spěchat, já nevím. To je záležitost vlády, analytiků, kteří pracují na tomto poli. Nic neobvyklého v tom není a co se týče otázky, přidělit tyto peníze nebo ne – řekl jsem to i v rozhovoru a zde bych rád zopakovat: k odpovědi na tuto otázku bude třeba na expertní úrovni vše propočítat, promyslet a až pak se rozhodnout.

O klesající ceně energetických zdrojů: myslím, že je to konjunkturní událost, spojená se zvýšením těžby a poklesem poptávky – toto jsou dva zásadní faktory. Je tu ještě třetí faktor, monetární. Jsou to výkyvy kurzu dolaru a myslím, že to není třeba vysvětlovat, že to má příslušný vliv na cenu ropy.

Na ruský rozpočet, chci to ještě jednou zdůraznit, pokles cen ropy vliv nemá, míním tím rozhodnutí Centrální banky o přechodu na plovoucí směnný kurz. Co jsme dříve prodávali za dolary a dostávali 32 nebo 35 rublů, pak to nyní prodáváme za stejné dolary, ale dostáváme – jaký je dnes kurz? – 45, 47 a 48 rublů. Proto se příjmy rozpočtu ještě zvýšili.

Ale nejen to. Otázkou je finanční situace energetických společností, jejich investice do budoucího rozvoje, do budoucí těžby a do a všeho, co s tím souvisí. Všichni světoví producenti na významných trzích jsou si toho dobře vědomi, jsem si jistý, úpravy budou. Možná ne dnes, ne zítra, ale příští rok je určitě uvidíme.

Co se našich plánů týče, podrobně mluvit o tom nebudu, jednoduše abych nemarnil váš čas. Jen chci říci, že se nechystáme, jak už jsem řekl, “projídat“ naše rezervy, naše zdroje: ani rezervy vlády, tím spíše ani rezervy Centrální banky, které slouží k jiným účelům. Pokud to bude nutné, samozřejmě, to chci zdůraznit, upravíme naše náklady.

Letos všechny příjmy související s cenou ropy, budou zaručeny, protože na začátku, v polovině roku, kdy ceny byly dost vysoké, měli jsme docela dobré příjmy a nadále je dostáváme. Ke konci roku ceny klesly, ale celkově roční ceny budou takové, v tom jsem si jistý, jak jsme s nimi počítali v rozpočtu. A co bude příští rok – uvidíme. Ale pokud k tomu dojde, budeme korigovat naše výdaje, aniž bychom se dotkli našich sociálních povinností. Máme dostatek prostředků k tomu, abychom upravili tyto samozřejmě obtížné otázky.

Budou se muset nějak zkorigovat výdaje, zvýšit příjmy v jiných oblastech. A co je nejdůležitější, víte, existují také pozitivní prvky v tomto případě. Když máte super zisky z energetických zdrojů, zejména z uhlovodíků, nikomu se nechce investovat do jiných odvětví. A naopak, jakmile se výnosnost různých odvětví srovnává, začíná se investovat do jiných oblastí, včetně high-tech výroby.

Otázka: Mluvil jste o období turbulencí ve světovém dění. Existují nějaké odhady, jak dlouho to může trvat?

V. Putin: Sestavovaní prognóz je nevděčným úkolem. Nezáleží to jen na nás. Záleží to také na našich partnerech, včetně jejich filozofie budování mezinárodních vztahů. Budeme-li se držet základních principů mezinárodního práva, budeme vzájemně respektovat své zájmy, pak to nebude trvat dlouho. A pokud budou i nadále rozkračovat pokusy všechny záležitosti řešit výlučně ve svém zájmu, motivovat se výhradně vlastními geopolitickými zájmy, pak je těžké předpovědět, jak dlouho to bude trvat. Doufám, že vědomí společného zájmu o normalizaci situace nás povede k řešení všech otázek a přivede nás na hlavní cestu rozvoje a posilování role mezinárodního práva.

Otázka: Jaké jsou, podle vašeho názoru, výsledky tohoto summitu právě pro Rusko, protože se konal za docela obtížné zahraniční situace, v podmínkách sankcí? Jste spokojen s atmosférou na summitu? Neměl jste pocit, že se vaši kolegové pokoušeli na vás vyvíjet nátlak vzhledem k situaci na Ukrajině?

V. Putin: Myslel jsem, že jsem na tuto otázku již odpověděl, ale zdá se mi, že chcete, abych odpověděl právě vám. Prosím, udělám to. Jsem spokojený jak s výsledky, tak s atmosférou. Navíc rád bych poděkoval obyvatelům Brisbane, velmi vlídně nás tady vítali. Bylo to myslím patrné i nestrannému pozorovateli. Opravdu – já jsem to nevěděl, zjistil jsem to, až když jsem přijel, podíval se na místní tisk, ostatní média, – stupňovalo se jisté napětí. Realita a virtuální život v médiích se v tomto případě silně rozešly.

A také náš hostitel, pan premiér, ten opravdu – už jsem to říkal, chci to zopakovat, vytvořil velmi příznivou atmosféru pro společnou práci. Ano, v něčem se naše názory rozcházejí, ale diskuse byla věcná, blahosklonná a smysluplná. Podle mého názoru, velmi užitečná.

Otázka: Rád bych, Vladimire Vladimiroviči, abyste se přece jen vrátil k otázce Ukrajiny podrobněji.

V. Putin: Ale já jsem se o ní nezmiňoval.

Otázka: No ano, tím spíše. Projednávala se otázka Ukrajiny konkrétně ve formátu G20? Pokud ano, v jakém kontextu? Jak hodnotíte současnou fázi vývoje situace na Ukrajině? Ta je, podle mého názoru, obzvlášť znepokojivá.


V. Putin: V oficiálních diskusích v rámci skupiny G20 otázka Ukrajiny nebyla vůbec nastolována, to znamená vůbec, ani nebyla zmíněna.

Všechny bilaterální schůzky byly věnovány fakticky výhradně problémům Ukrajiny. Musím říct, že tyto rozhovory byly velmi upřímné, obsažné a podle mého názoru, užitečné.

Zdá se mi, že jsme se s mými kolegy lépe pochopili,  mohli pochopit motivy jednání Ruska. A domnívám se, že i mne sdělili své obavy kolegy, s nimiž jsem se setkal. Myslím, že nám to pomůže. Nakolik pomůže, jak rychle budeme schopni vyřešit všechny obtížné problémy kolem ukrajinské krize, to zatím nemůžu říci. Byl bych velmi rád, kdybychom společně, samozřejmě, s ukrajinskými partnery – bez Ukrajiny vyřešit ukrajinskou krizi není možné – dosáhli toho co možná nejrychleji. V každém případě Rusko o to bude usilovat.

Celá situace, podle mého názoru, má dobré vyhlídky na urovnání, i když se to může zdát podivné. Ale jsou přesto vytvořeny struktury na obou stranách, které by mohly zodpovědněji řešit otázky, které před nimi stojí, berouce v úvahu především zájmy lidí, kteří žijí na celém území Ukrajiny a na jihovýchodě země. To je nejdůležitější. Pro Rusko je to důležité jedno: aby byly dodrženy zájmy lidí, kteří žijí na území celé Ukrajiny, včetně  jihovýchodu, jak už jsem řekl, aby požívali rovná práva, civilizovaná práva, aby jejich zákonné požadavky byly splněny.

Z médií jsem se dozvěděl, že prezident Ukrajiny vydal výnos, podle mého názoru, fakticky o hospodářské blokádě těchto regionů, Luhanska a Doněcka. Zdá se mi, že to je velká chyba, protože vlastní ruku chtějí odříznout tyto regiony. Proč, tomu já nerozumím. Ale budeme ještě mluvit s Petrem Alexejevičem (Porošenkem – pozn. překl.) na toto téma. Já jsem zrovna včera během dvoustranných schůzek s evropskými partnery hovořil o tom, že bylo by nežádoucí připustit takový vývoj, a najednou dnes ráno vidím, že právě to se stalo. Ale to také není fatální, myslím. Chtěl bych doufat, že život, praxe provedou své úpravy v realitě.

Vzpomeňte si na naše tragické události na Kavkaze. Dokonce v nejtěžších dnech, měsících a dokonce letech, dalo by se říct, nikdy jsme nepřestali s financováním Čečenské republiky, pravidelně vypláceli nejen důchody a sociální dávky, ale i dotace rozpočtu. Vypadalo to na první pohled hloupě, protože lidé, kteří tam měli kontrolu nad situací, nejen rozkrádali peníze, ale mohli je použít na zcela nízké cíle. Ale my jsme to dělali, s ohledem na své morální povinnost vůči lidem. A nakonec se to ukázalo být správným rozhodnutím, protože ve výsledku lidé, včetně těch v Čečensku, náležitě ocenili to, co Rusko dělalo pro podporu obyčejného člověka. Nakonec možná tohle bylo jedním z doplňkových faktorů, které přispěly k tomu, že se ústřední orgány Ruska a lidí, kteří tehdy obsadili klíčové pozice v Čečensku, dokázaly dohodnout  a dostat se na cestu konečného a úplného urovnání a společně potlačili zástupce mezinárodního terorismu, které přicházeli do této oblasti zvenčí. To sehrálo svou pozitivní roli.

Proč dnešní kyjevské mocenské orgány vlastní rukou odřezávají tato území, já tomu nerozumím. Nebo jinak – pochopit lze: jde o úsporu peněz. Ale tohle není ten případ a ten správný čas, aby se na tom šetřilo

Otázka: Řekněte mi, prosím, jaký je váš dojem z komunikace s panem Abbottem?

V. Putin: Velmi dobrý. Je to velice schopný muž, konkrétní, velmi názorně a profesionálně řídil diskuse, ukázněně, všechny udržoval ve stanoveném harmonogramu, ale bez jakýchkoliv křivd poskytoval každému možnost být vyslyšen, když ne na jednom zasedání, pak na druhém, na nikoho nezapomněl. Celkově vzato je to velmi dobrý moderátor a profesionální partner.

Jinak, abych předešel jakýmkoliv spekulacím ohledně toho, proč jsem se nezúčastnil společné snídaně,- zůstal tam náš ministr financí, a ten tam přednese to, co jsem vám teď pověděl o našem úsilí na poli boje s ebolou.

No, a nás čeká let do Vladivostoku dlouhý 9 hodin a pak z Vladivostoku do Moskvy dalších 9 hodin. Ještě se dostat domu a v pondělí musím do práce. A nejméně 4-5 hodin by bylo třeba na spánek. Šel jsem tedy za Tonym, řekl jsem mu o tom, on se na to díval s pochopením, tedy žádné další úvahy zde nejsou, s některými kolegy jsem se rozloučil. Takže podle mého soudu, naše práce byla dokončena, přičemž dokončena úspěšně.

Mockrát děkuju.

]]> 0
Vladimir Putin odpověděl na otázky zástupce německé televizní stanice ARD Huberta Seipela Tue, 02 Dec 2014 14:40:54 +0000

Categories: ČESKY, ZPRÁVY

Tags: ,

  Vladimir Putin odpověděl na otázky zástupce německé televizní stanice ARD Huberta Seipela. Záznam rozhovoru se uskutečnil dne 13. listopadu ve Vladivostoku. H. SEIPEL: (podle překladu) Vážený pane prezidente! Vy jste doposud jediný ruský prezident, který měl projev v Bundestagu. Bylo to v roce 2001. Vystoupení bylo úspěšné. Hovořil jste o německo-ruských vztazích, o budování […]

(Read more...)



Vladimir Putin odpověděl na otázky zástupce německé televizní stanice ARD Huberta Seipela.

Záznam rozhovoru se uskutečnil dne 13. listopadu ve Vladivostoku.

H. SEIPEL: (podle překladu) Vážený pane prezidente!

Vy jste doposud jediný ruský prezident, který měl projev v Bundestagu. Bylo to v roce 2001. Vystoupení bylo úspěšné. Hovořil jste o německo-ruských vztazích, o budování Evropy společně s Ruskem, ale varoval jste. Řekl jste, že je třeba vymýtit myšlenky „studené války“. Také jste řekl, že všichni žijeme ve společném systému hodnot, avšak vzájemně si nedůvěřujeme. Proč jste už tehdy byl trochu pesimistický?

V. PUTIN: Za prvé, nikoho jsem nevaroval, neupozorňoval a nebyl jsem pesimistický. Jen jsem se snažil udělat analýzu předchozího období vývoje situace v Evropě a ve světě poté, co Sovětský svaz přestal existovat. A dovolil jsem si předvídat situaci v různých variantách její vývoje.

Proto samozřejmě to vše to bylo v jisté projekci, jak říkají diplomaté, z našeho úhlu vidění, z ruského uhlu pohledu, ale stejně jsem si myslel, že to byla docela objektivní analýza.

Znovu opakuji: nejde o to, že tam zněl jakýsi pesimismus. Ne. Právě naopak chtěl jsem vložit do svého vystoupení optimistický prvek. Předpokládal jsem, že když známe všechny problémy minulosti, musíme přejít k mnohem pohodlnějšímu a vzájemně výhodnějšímu budování vztahů do budoucna.

H. SEIPEL: Německo: minulý týden slavilo 25. výročí pádu Berlínské zdi a bez souhlasu Sovětského svazu to by nebylo možné. To bylo tehdy. A v dnešní době NATO pořádá cvičení ve vodách Černého moře blízko ruských hranic, zatímco ruské bombardéry provádějí cvičení v evropském mezinárodním vzdušném prostoru. Ministr obrany, zdá se, říkal, že dostávají se až do Mexického zálivu. To vše svědčí o novém vydání „studené války“.

A samozřejmě partneři si vyměňují tvrdá prohlášení. Před nějakým časem prezident Obama označil Rusko za  nebezpečí spolu s ebolou a extremisty, islámskými extremisty. Svého času jste nazval Ameriku zbohatlíkem, který se sám prohlásil za vítěze „studené války“, a teď se prý Amerika snaží formovat svět podle svých představ o životě. To vše je velmi připomíná „studenou válku“.

V. PUTIN: Podívejte, připomněl jste rok 2001, a já jsem řekl, že můj pohled na věc byl spíše optimistický.

A po roce 2001 přišly dvě vlny rozšíření NATO. V roce 2004, tuším, došlo k rozšíření o sedm zemí. Jsou to Slovinsko, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, tří pobaltské státy – Estonsko, Lotyšsko, Litva, a v roce 2009 byly do NATO přijati další dvě země. To podstatně mění geopolitický prostor.

Navíc počet základen se zvyšuje. Copak jsou ruské základny roztroušeny po celém světě? Nikoliv, jsou to základny NATO, americké základny roztroušené po celém světě, včetně nedaleko našich hranic, a jejich počet roste.

Kromě toho zcela nedávno bylo rozhodnuto o umístění speciálních operačních jednotek znovu v bezprostřední blízkosti našich hranic.

Zmínil jste se o různých cvičeních a létech letadel, pohybu lodí a tak dále. Je to v reálu, nebo ne? Ano, je.

Ale za prvé, řekl jste, nebo to byl nepřesný překlad, že v mezinárodním evropském vzdušném prostoru…  Ten je buď  mezinárodní, tedy neutrální, nebo evropský. Takže naše cvičení jsou prováděna výhradně v mezinárodních vodách a v mezinárodním vzdušném prostoru.

Po roce 1992 jsme se rozhodli zastavit lety našeho strategického letectva. Veškeré zůstávalo nepohyblivé na letištích. Ve stejné době, v průběhu mnoha let naši američtí partneři pokračovaly hlídkování svými jadernými silami, letadly (o tom mluvím), na stejných trasách, včetně poblíž našich hranic. Proto před několika lety, když jsme viděli, že se nic neděje, že se ke vstřícnému kroku nikdo nemá, obnovili jsme lety našeho strategického letectví v odlehlých oblastech hlídkování. To je vše.

H. SEIPEL: Takže říkáte, že vaše bezpečnostní zájmy nebyly dostatečně zohledněny.

Dovolte mi vrátit se zpátky k současné krizi  a k spouštěcímu mechanizmu nynější krize. Spouštěčem  nynější krize  byla dohoda Evropské unie s Ukrajinou. Samotný název této dohody byl neškodný. Jmenovala se “Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Ukrajinou“. Ústředním bodem této dohody je otevření přístupu EU na Ukrajinu a naopak. V čem spočívá riziko pro Rusko? Proč jste byl proti dohodě?

V. PUTIN: Ve skutečnosti, v oblasti ekonomiky se děje téměř totéž, k čemu dochází v oblasti bezpečnosti. Říkáme jedno, a dělá se něco jiného. Hovoří se o potřebě vytvoření jednotného prostoru, ale ve skutečnosti se vytyčují nové dělicí čáry.

Vždyť co se předpokládá v dohodě o přidružení? Už jsem to řekl mnohokrát dříve, ale zdá se musím to zopakovat: dovozní cla evropského zboží na  území Ukrajiny budou nulová. Ale Ukrajina již je členem zóny volného obchodu v rámci SNS, a mezi Ruskem a Ukrajinou platí nulové celní sazby. Co to znamená? To znamená, že veškeré evropské zboží poputuje přes území Ukrajiny přímo na celní území Ruské federace.

Existuje mnoho dalších věcí, které možná nejsou tak jasné pro lidi, kteří nejsou zasvěceni do tohoto problému, ale oni existují. Jaké? Jde o technické předpisy, naši nejsou totožné s Evropskou unií, máme jiné normy. Jsou to normy technické kontroly, fytosanitární normy, jde o definice principu původu zboží. Například, finální montáž automobilů na území Ukrajiny, podle smlouvy o přidružení má se za to, že zboží vyrobené na území samotné Ukrajiny může v rámci volného obchodu mezi Ruskem Ukrajinou jít na náš trh. Vaše společnosti, které investovaly miliardy dolarů do podniků na území Ruska (Volkswagen, BMW, Peugeot, Citroen, americký, řekněme, Ford a tak dále), přišli na náš trh za jiných podmínek, za podmínky hluboké lokalizace produkce. Jak to vše můžeme připustit? A my jsme od začátku říkali: „Heleďte, my jsme pro, ale udělejme to postupně, majíce na paměti reálné problémy, které tím mohou vzniknout mezi námi a Ukrajinou”. Co nám na to odpověděli? “To není vaše věc, nestrkejte do toho nos.”

H. SEIPEL: Rád bych obrátil naši pozornost na minulost. Když šlo o dohodu s Ukrajinou, přece jen se jednání táhla dlouhou dobu. V Kyjevě na Majdanu se v této souvislosti konaly demonstrace. Jde o protesty, když lidé požadovali lepší život v Evropské unii. Ale lidé protestovali i proti systému na Ukrajině. Nakonec to vše vyústilo ve vlnu násilí.

Když v listopadu loňského roku bývalý prezident nepodepsal dohodu o přidružení, došlo k výbuchu násilí, byli mrtví násilí, zabiti na Majdanu. Pak tam jel německý ministr zahraničí a snažil se nějak najít kompromis mezi demonstranty a vládou a povedlo se mu to. Byla podepsána dohoda, podle níž měla být vytvořena vláda národní jednoty. Tato smlouva byla v platnosti asi 24 hodin, pak zmizela.

Pozorně jste sledoval události ze dne 21. září. Pamatujete si ještě, jak jste mluvil s Obamou, s paní Merkelovou?

V. PUTIN: Ano. Skutečně 21. února nejen německý ministr zahraničí, ale také ministři zahraničí Polska a Francie přijeli na Ukrajinu do Kyjeva a stali se ručiteli dohod mezi tehdejším prezidentem Ukrajiny Janukovyčem a opozicí o tom, že proces se má vyvíjet výhradně mírovou cestou. Podepsali tento dokument, jako ručitelé dohody mezi vládou a opozicí. Úřady doufali, že bude respektována. Opravdu jsem měl telefonní rozhovor ve stejný den večer s prezidentem Spojených států, a hovořili jsme spolu právě v tomto duchu. No, a další den, nehledě na všechny záruky, které poskytli západní partneři, byl proveden státní převrat, obsadili jak úřad prezidenta, tak i budovu vlády.

V této souvislosti bych chtěl říci následující: buď ministři zahraničí evropských zemí -Německa, Francie a Polska, – neměli dávat své podpisy jako ručitelé dodržování dohod mezi vládou a opozicí, anebo pokud je tam dali, bylo nezbytné žádat jejich splnění, oni se však stáhli. A nejen to: dnes raději ani nevzpomínají na tuto smlouvu, jako by neexistovala. Myslím, že to je naprosto nesprávné, naopak je to kontraproduktivní.

H. SEIPEL: Vy jste velmi rychle reagoval. Abych tak řekl, vy jste anektoval Krym a tehdy jste zdůvodňoval svou pozici skutečností, že v Krymu je 60 procent obyvatel Rusů, že Krym to je velká ruská historie a že konec konců v Krymu je dislokována ruská flotila. Západ to označil za porušení mezinárodního práva.

V. PUTIN: Ano? Jak zní otázka?

H. SEIPEL: Podcenil jste reakci Západu a možné sankce, které byly uvaleny?

V. PUTIN: Považujeme za zcela neadekvátní reakci na to, co se stalo.

Když slyšíme námitky ohledně toho, že Rusko porušilo mezinárodní právo, cítím jen překvapení. Mezinárodní právo – co to je? Je to především Charta Organizace spojených národů, je to mezinárodní praxe a vysvětlení této praxe příslušnými mezinárodními institucemi.

A pak, máme před sebou výrazný a čerstvý precedent  – precedent Kosova.


H. SEIPEL: Čili máte na mysli rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o Kosovu. Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že Kosovo má právo na sebeurčení a obyvatelé Kosova mohli hlasovat o svém státě?

V. PUTIN: (v němčině) Je to tak. (dále – rusky) Ale nejen to. Tam bylo řečeno to nejdůležitější, že při řešení otázky sebeurčení lidu, který obývá určité území, nemusí žádat o souhlas ústředních orgánů státu, k němuž momentálně patří. Souhlas ústředních orgánů, vlády země na provádění příslušných úkonů pro dosažení sebeurčení není nutný. To je to nejdůležitější.

A nic jiného, než to, co bylo v Kosovu, na Krymu nebylo provedeno.

Já jsem hluboce přesvědčen, že se Rusko nedopustilo žádného porušování mezinárodního práva. Ano, neskrývám to, samozřejmě, to je fakt, nikdy jsme ho neskrývali:  naše ozbrojené síly, otevřeně řečeno, blokovali ukrajinské ozbrojené síly umístěné na Krymu, ale nikoli proto, aby  někoho donutili jít volit, to je nemožné, nýbrž proto, aby se zabránilo krveprolití, aby lidé měli možnost vyjádřit svůj vlastní postoj k tomu, jak chtějí určit svou budoucnost a budoucnost svých dětí.

Kosovo, které jste zmínil, pouze rozhodnutím parlamentu vyhlásilo svou nezávislost. Lidé v Krymu nejen rozhodnutí parlamentu oznámili, oni uskutečnili referendum, a ten přinesl prostě ohromující výsledky.

A co je to demokracie? Všichni to dobře známe. Demos – co to je? Lid. A demokracie je právo lidu. V tomto případě právo na sebeurčení.

H. SEIPEL: Hned je vidět že jste právník.

Ale znáte i argumentaci Západu. Západ říká, že volby probíhaly dle diktátu ruských vojáků. Taková je argumentace Západu.

Ale dovolte mi dotknout se dalšího bodu. Ukrajina je dnes více či méně rozdělená. Čtyři tisíce lidí zemřelo, statisíce uprchlíků, včetně těch, kteří odešli do Ruska. Rusky mluvící separatisté ve východní části země vyžadují širokou autonomii, někteří se chtějí připojit k Rusku. Podle minské dohody bylo příměří, ale každý den lidé hynou. Země je v úpadku. V tomto konfliktu v zásadě prohráli všichni. A Ukrajina pravděpodobně nejvíce, ale Evropa a Rusko taky. Jaká budoucnost podle vás čeká Ukrajinu?

V. PUTIN: Ukrajina je složitá země a nejen svoji etnickou strukturou, ale také vzhledem k procesu jejího zformování v současné podobě.

Existuje-li budoucnost, a jaká? Já myslím, že samozřejmě existuje. Je to velká země, velký národ, 43-44 milionů obyvatel. To je velká evropská země s evropskou kulturou.

Víte, chybí jí jen jedno. Chybí, zdá se mi, pochopení, že k tomu, aby země byla úspěšná, stabilní, prosperující, je třeba, aby všichni lidé, kteří žijí na tomto území, bez ohledu na to, jakým jazykem mluví (maďarsky, rusky, ukrajinsky nebo polsky), cítili, že toto území je jejich vlast. K tomu musí pocítit, že mohou plnohodnotně realizovat sama sebe zde o nic hůř, než kdekoliv jinde, a možná v něčem dokonce lépe. Takže nechápu takovou neochotu některých politických sil na Ukrajině ani slyšet o možnosti federalizace země.


Nyní slyšíme, že může se jednat nikoliv o federalizaci, ale o decentralizaci. To je přece hra se slovy. Musíme pochopit, co se obsahují tyto pojmy: decentralizace, federalizace, regionalizace. Můžete vymyslet další desítku slov. Je třeba, aby lidé žijící na těchto územích, si uvědomili, že mají nějaká práva, že mohou rozhodovat o něčem ve svém životě samostatně.

H. SEIPEL: Ústřední otázkou na Západě je tato: zůstane Ukrajina svrchovaným státem? To je ústřední otázka, které je nyní na pořadu dne. A druhá otázka: může Rusko udělat více? Možná že Rusko má k tomu na Ukrajině ještě více příležitostí, aby tento proces, zejména v intencích minské dohody, byl realizován co nejdříve?

V. PUTIN: Víte, když nám říkají, že máme zvláštní možnosti při řešení jedné krize, druhé nebo třetí, vždy mně to napíná, jsem vždy na pozoru. Mnohokrát jsme slyšeli, že Rusko má klíč k řešení syrského problému, máme zvláštní možnosti při řešení  nějakého jiného problému, třetího problému nebo ukrajinského problému. Vždy mívám podezření, že chtějí na nás přesunout odpovědnost a chtějí, abychom za něco dodatečně zaplatili. My tohle nechceme. Ukrajina je samostatný, nezávislý a suverénní stát. Já vám teď řeknu upřímně: jsme velmi znepokojeni, aby tam nevznikla ochota k realizaci jakýhokoli druhu etnických čistek, bojíme se, aby Ukrajina nesklouzla k neonacismu. Co si myslet, jestliže po ulicích chodí lidé s hákovým křížem na rukávu? Jestliže vidíme symboly SS na přilbách některých bojových jednotek, které bojují nyní na východní Ukrajině? Pokud je to civilizovaný stát, kam koukají mocenské orgány? Aspoň by sundali tuto uniformu, donutili nacionalisty odstranit tyto symboly. Proto máme obavy, aby se to vše nepropadlo tam. Jestliže k tomu dojde, bude to katastrofa pro Ukrajinu a pro ukrajinský lid.

Minská dohoda vznikla jen proto, že my, Rusko, jsme se aktivně zapojili do této práce, působili jsme i na domobranu Donbasu, to znamená na jihovýchod Ukrajiny, přesvědčili jsme je, že musí přistoupit na jisté dohody. Pokud bychom to nepodnikli, prostě by se to nestalo. Existují určité potíže při plnění těchto dohod, je to pravda.

V čem tkví? Ve skutečnosti část obcí kupříkladu, které měly opustit obklíčené jednotky domobrany, nebyly opuštěné. Víte proč? Řeknu vám přímo, není to žádné tajemství, protože lidé, kteří bojují s armádou Ukrajiny, říkají: “Jsou to naše vesnice, narodili jsme se tu. Zde jsou naše rodiny, naši blízcí. Pokud odejdeme, přijdou sem nacionalistické prapory, všechny zabijí. My odsud neodejdeme, radši nás zabijte sami.” Víte, to je těžká otázka. Samozřejmě, přesvědčujeme je, mluvíme s nimi, ale když vám lidé říkají takové věci, víte, moc argumentů nemáte.

Ale také ukrajinská armáda neuvolňuje některé obce, ze kterých měla odejít. Domobrana – to je pochopitelné, to jsou lidé, kteří bojují za svá práva, za své zájmy. Ale pokud ústřední ukrajinské úřady nechtějí určit demarkační linii, což je dnes velmi důležité, aby se zastavilo střílení a zabíjení, ale chtějí zachovat územní celistvost své země, pak není důležitá konkrétní vesnice nebo obec, důležité je, aby se okamžitě zastavilo krveprolévání, vzájemné dělostřelecké útoky, vytvoření podmínek pro začátek politického dialogu. Tohle je důležité. A právě toto chybí, chybí politický dialog.

Omlouvám se za tak dlouhý monolog, ale nutíte mě vrátit se k jádru problému.

V čem spočívá? Převrat se uskutečnil v Kyjevě. Velká část země ho podpořila a byla ráda mimo jiné i proto, že si lidé mysleli, že, v rámci podepsané dohody, řekněme, o přidružení otevřou se hranice, pracovní příležitosti, vznikne právo na pracovní činnost v Evropské unii, včetně Německa. Mysleli, že tomu tak bude. Ve skutečnosti nic z toho, mimochodem, není. A jiná část země, na jihovýchodě, nepodpořila to, řekla: “My vás neuznáváme”. A místo toho, aby se zahájil dialog, místo toho, aby se vysvětlilo lidem, že se ústřední orgány v Kyjevě nechystají nic špatného, ale že naopak budou navrhovat různé způsoby soužití, rozvoj společného státu, jsou připraveny udělit jim práva, místo toho se začalo se zatýkáním pod rouškou tmy. Jakmile se začalo zatýkat v noci, lidé se v jihovýchodní části země chopili zbraní. Jakmile se chopili zbraní, místo toho aby se zastavili (moc musí být moudřejší) a zahájili tento dialog, poslali armádu, letectvo, tanky, raketové systémy. A nakonec se všechno dostalo do slepé uličky. Existuje z ní východisko? Jsem si jistý, že ano.

H. SEIPEL: Otázka, která vznikla dnes, přesněji řečeno, bylo to prohlášení kyjevských úřadů, že Rusko podporuje separatisty dodávkami zbraní a posílá tam své vojáky.

V. PUTIN:  Odkud mají obrněnou techniku a dělostřelecké systémy? V dnešním světě, lidé, kteří bojují a kteří považují tento boj za spravedlivý pro sebe z jejich úhlu pohledu, vždy najdou zbraně. To je za prvé.

Avšak to není, chci zdůraznit, to nejpodstatnejší. Hlavní věc spočívá v jiném. Hlavní je, aby se na problém nedívalo jednostranně.

Teď se na východní Ukrajině bojuje. Ústřední orgány Ukrajiny poslaly tam armádu, používají dokonce balistické rakety. Všímá si toho někdo? Ani slovo nepadlo. Co to znamená? O čem to vypovídá? Znamená to, že chcete, ať ústřední ukrajinské orgány tam všechno zničí, všechny své politické nepřátele a soupeře? Tohle chcete? My nechceme. A nedovolíme to.

H. SEIPEL: Západ po připojení Krymu k Rusku vyloučil Rusko ze skupiny G8, tohoto exkluzivního klubu průmyslových států. Současně Spojené státy a Británie uvalily na Rusko sankce. Říká se, že v Rusku není pozorován žádný další růst, nezaměstnanost poroste, sankce začínají učinkovat, rubl láme antirekordy, cena ropy zaznamenala rekordní pokles. Předpověď 2% růstu je pro Rusko utopie. Co se týče ostatních zemí, je situace stejná. Tato krize  má kontraproduktivní charakter, a to platí i pro nadcházející summit, co si o tom myslíte?

V. PUTIN:  Máte na mysli krizi na Ukrajině?


V. PUTIN:  Samozřejmě, komu to prospívá? Ptal jste se na to, jak se situace vyvíjí a co můžeme očekávat. Samozřejmě, očekáváme, že se situace změní k lepšímu. Samozřejmě, očekáváme, že se krize na Ukrajině zastaví. Samozřejmě, chceme mít normální vztahy se všemi našimi partnery, včetně Spojených států, včetně těch v Evropě. Jistě, to co se děje s takzvanými sankcemi, je špatné pro světovou ekonomiku (špatné pro nás, špatné pro světové hospodářství), především pro vztahy Rusko – EU je to škodlivé.

Pravda, jsou také plusy, protože například omezení, která jsou zavedená proti některým ruským podnikům ve věci nákupu určitého zboží na Západě, v Evropě, v USA, podněcují nás k tomu, abychom vyráběli toto zboží sami. Takový pohodlný život, když je třeba myslet pouze na to, aby se vytěžilo více ropy a plynu, a všechno ostatní si lze koupit, je již poněkud minulostí.

O růstu. Letos máme skromný růst, ale přece jen růst někde v rozmezí 0,5-0,6%. Příští rok plánujeme zvýšení o 1,2%, poté 2,3% a na další rok je 3 procenta růstu. Obecně nejsou to ukazatele, které bychom chtěli vidět, ale je to stále ještě růst, a jsme přesvědčeni, že těchto ukazatelů dosáhneme.

H. SEIPEL: Dalším tématem Brisbane se stane otázka finanční stability. V Rusku se situace bude pravděpodobně složitě vyvíjet, protože ruské banky nebudou moci získávat refinancování na mezinárodních trzích. Kromě toho se plánuje odpojit Rusko od mezinárodního platebního systému.

V. PUTIN:  Podívejte se, naše ruské banky jako celek v tomto časovém okamžiku poskytly úvěry ukrajinské ekonomice ve výši 25 miliard dolarů. Chtějí-li naši partneři v Evropě, ve Spojených státech pomoci Ukrajině, jak by mohli podrývat finanční základnu a omezovat přístup našich finančních institucí na mezinárodní kapitálové trhy? Copak chtějí zničit naše banky? Ale pak zničí Ukrajinu. Uvědomují si vůbec, co dělají, nebo ne? Nebo jim politika zamlžila oči?

Banka, o které jsem se zmínil, Gazprombank, která pouze letos, v tomto kalendářním roce, poskytla Ukrajině úvěry ve výši 1,4 plus 1,8 miliardy dolarů na energetiku. Kolik vychází? 3,2 miliardy. Takovou částku poskytla. V jednom případě úvěroval NAK [Naftogaz] Ukrajiny, je to státní společnost, a v druhém poskytl 1.4 miliardy soukromé společnosti k nízke cene plynu, aby se podpořil chemický průmysl. V obou případech má tato banka právo požadovat předčasné vrácení úvěrů, protože ukrajinští partneři neplní úvěrové závazky. Co se týče NAKu…

H. SEIPEL: Otázkou je, zda platí nebo ne?

V. PUTIN:  (v němčině) V současné době platí. (dále rusky). Jde o obsluhu úvěrů. Jednu z těchto půjček obsluhuje NAK Ukrajiny. Nicméně jsou tam podmínky, které se stejně porušují. A banka má formální právo vznést nárok na předčasné splacení.

Ale když to uděláme, pak se zhroutí celý finanční systém Ukrajiny. A jestli tak neučiníme, může spadnout naše banka. Co s tím?

Navíc úvěr, který jsme dali, to je 3 miliardy dolarů, poskytli jsme ho přesně před rokem, obsahuje podmínku, že pokud celkový dluh Ukrajiny přesáhne 60 procent HDP,  pak my, ministerstvo financí Ruska, máme právo předložit nárok na předčasné splacení. Když to uděláme, celý finanční systém se znovu zhroutí. Už jsme se rozhodli, že to neuděláme. Nechceme zhoršovat situaci. Chceme, aby se Ukrajina konečně postavila na nohy.

H. SEIPEL: Předložíte nový návrh ohledně Ukrajiny? Návrh na řešení jejích problémů?

V. PUTIN: Paní kancléřka je hluboce ponořena do všech nuancí tohoto konfliktu. Například v otázce energetiky udělala mnoho pro řešení těchto problémů.

Co se týče bezpečnostních otázek, pak naše názory, řekněme to tak, a přístupy se shodují zdaleka ne vždy. Ale jasné je to, že Rusko a Spolková republika Německo si přejí, aby došlo k urovnání situace, máme na tom zájem, budeme se snažit zajistit, aby minské dohody byly naplněny. Je tu ale jedna věc, které se vždy všimnu. Vždycky nám říkají: proruští separatisté by měli udělat to nebo ono, přinuťte je a udělejte takhle. Vždycky se ptám: “A co jste udělali vy, abyste ovlivní vaše klienty v Kyjevě? Co jste doopravdy udělali? Je to snad tak, že podporujete pouze jakési rusofobní nálady? ” Což je mimochodem velmi nebezpečné. Pokud někdo zákeřně podporuje rusofobii na Ukrajině, dojde ke katastrofě,. To je prostě katastrofa! Nebo budeme hledat společné řešení? Pak je na čase sbližovat stanoviska stran.

Hledejme (teď budu říkat věci, které možná ne všichni u nás budou rádi slyšet) nějaký jednotný politický prostor na těchto územích. Jsme připraveni pohybovat se tímto směrem, ale pouze společně.

H. SEIPEL: Je to velmi těžké napravovat chyby spáchané jinými. Pravděpodobně lze pouze vlastní chyby občas napravit.

A teď bych se chtěl vás zeptat, dopouštěl jste se chyb?

V. PUTIN:  Vždy se stávají chyby. Jak v pracovních věcech, tak i v osobním životě každý člověk dělá nějaké chyby. Je to ale problém? Otázka spočívá v tom, aby se včas a efektivně reagovalo, rychle reagovalo na to, co se stane poté, když dojde k těmto chybám. Analyzovat je a pochopit, že se jedná o chybu. Porozumět, udělat korekci a jít dál. Ne do slepé uličky, ale k řešení problémů.

Zdálo se mi, že v posledním desetiletí ve vztazích s Evropou obecně a se Spolkovou republikou Německo zejména, jsme se chovali právě tímto způsobem. Podívejte se, jaké ovzduší se vytvořilo mezi Ruskem a Německem v posledních 10.-15. letech. Já nevím, zda taková atmosféra byla někdy předtím? Zdá se mi, že ne. A vidím to tak, že je to velmi dobrá základna, dobrá báze pro rozvoj vztahů nejen mezi dvěma státy, ale také mezi Ruskem a Evropou obecně, a vůbec pro harmonizací vztahů ve světě. Bude to velká škoda, pokud to vše promarníme.

H. SEIPEL: Pane prezidente, děkuji za tento rozhovor.

]]> 0
Vladimir Putin makes a press statement and replies to journalists’ questions following the G20 summit Tue, 02 Dec 2014 14:37:41 +0000

Categories: NEWS, POLITICS

Tags: , ,

Let me start with a few words about the results of our work. First of all, I want to thank our hosts. They really have created a good environment for the G20’s work, friendly and business-like at the same time. [...]

(Read more...)



PRESIDENT OF RUSSIA VLADIMIR PUTIN: Good afternoon ladies and gentlemen.

Let me start with a few words about the results of our work. First of all, I want to thank our hosts. They really have created a good environment for the G20’s work, friendly and business-like at the same time.

I think that our work took place in a very constructive spirit and produced results. Let me say a few words about the aspects I consider most important.

First, we discussed together the global infrastructure initiatives, and in this respect let me note the decision taken to establish an infrastructure hub in Sydney. Our financial institutions are also interested in this organisation that will be set up. This is an issue to which the Russian Government has paid close and constant attention of late. These decisions are valuable in that they identify best practice and create opportunities for exchanging information in this vitally important area.

The second important moment regards another issue that is always at the centre of our attention and indeed, we are putting considerable resources into addressing this matter. I am referring to unemployment and the labour market.

Let me remind you that the situation in Russia is good overall. We have a relatively low level of unemployment. Unemployment stood at slightly over 5 percent six months ago, and is currently at 4.9 percent. This figure might drop a little further perhaps by the end of the year. These are good figures, very good even, when compared to the situation many of our partners face.

This does not mean that we don’t have problems. We do have our problems too. For a start, the unemployment situation differs from one region to another across the country. Second, there are also issues regarding vulnerable groups in the population, people with disabilities and health problems, for example. There are problems with youth unemployment, especially in the country’s southern regions. We discussed all of these issues in great detail.

One matter that is not such a relevant issue in Russia but is a serious question in general is the need to close the employment gap between men and women. There are positive aspects here, and things we need to work on too. It is good to have a positive demographic trend of course, but we also need to ensure that young families have access to preschool establishments so that women can return more quickly to the labour market and not lose their professional skills. These are important matters and I think the discussion was interesting, substantive and useful.

We also looked at the energy sector and discussed these matters today. The discussion on initiating reform of international energy institutions is extremely important. This is all the more true when geography of energy supply is changing considerably and structural changes in the global energy system are taking place, and so of course we need new institutions to regulate this crucial area of activity. This issue was the subject of a very concrete and interesting discussion today.

I think it useful and important that we continued discussions on financial regulation and the tax system. Let me note that these matters were priorities too at the G20 summit in St Petersburg, and I was pleased to see that the Australian presidency continued this work. This is important for everyone. We had detailed discussions in this area today, looking at tax evasion issues, reduction of the tax base, and fighting offshores. As you know, in Russia we are not just discussing these matters but are taking action and putting in place the needed measures. Our parliament is examining a draft law in this area right now.

Let me mention too the  BRICS group meeting that took place. Such meetings on the sidelines of the G20 summits have become part of our regular contacts. We coordinate our preliminary positions before meeting with our other colleagues from the G20. These are useful exchanges of views that focus us on our mutual interests. It was the case this time too, and we will continue this practice. The next BRICS summit, as you know, will take place in Russia, in Ufa in Bashkortostan on July 8-9, 2015.

Our colleagues will hold a discussion on future threats and challenges over lunch now. Serious diseases such as Ebola are one of the issues on the agenda. Let me tell you that I discussed this matter yesterday at a bilateral meeting with the French President. We agreed to make efforts to help each other in this area.

Several planes left Moscow tonight with a 200-bed hospital and special equipment for fighting particularly serious infectious diseases of this sort. I hope the authorities and specialists in Guinea, where the planes are headed, and the French doctors already at work there will appreciate this contribution and put the equipment we are providing to effective use. We are also providing the needed funding and our specialists are at work on developing a vaccine [against Ebola]. They are working actively on this. I hope this will achieve positive results.

That, in short, is all I wanted to say about the results of this G20 summit, but I must mention too the work we did in Beijing at the APEC summit, since we did not speak about this after the meetings in Beijing.

I must give our Chinese friends the credit they deserve. They did a tremendous amount of work to prepare the APEC summit and organised it very well, at the very highest level. I am not just talking about the external side of things. China is always good at this, they always do it well, always to the highest level in the fullest sense. But I am talking about the summit’s content too, which was interesting and useful.

We discussed regional development and how to develop trade and economic ties in the Asia-Pacific region. As you know, there are several proposed approaches here on how we can organise our work together in the future in this fast-growing and promising region.

I must say that our Chinese friends’ proposals look very good to us. Their position is that we should not just develop new institutions but also make sure they complement existing mechanisms, not separate countries and divide them into different groups, but on the contrary, encourage them to come together in a common effort.

Briefly, this is what I wanted to tell you about. If you have questions, please, go ahead.


QUESTION: Mr President, in China and here in Australia the sanctions issue no doubt came up. In what circumstances was it discussed? At the general meetings, or perhaps at the bilateral meetings or during informal unofficial conversations?

VLADIMIR PUTIN: Yes, the matter was discussed, though only in its general aspects. We gave a lot of attention to issues concerning Ukraine of course during the bilateral meetings. As far as sanctions go, we discussed the view that sanctions are harmful for everyone concerned, for those hit by the sanctions and for those who impose them. It seems to me that we are already reaching a common understanding that this argument not only has the right to exist but is in fact the only correct view. We talked about what we need to do to gradually find a way out of this situation.

QUESTION: In your interview just before the G20, you said that Russia has an action plan at the ready for if the economic situation worsens suddenly and oil prices tumble. Could you give some more detail about this plan and what exactly it entails?

Also, the situation with Rosneft has been the subject of intense debate just of late. Some people think it absurd to talk of giving this company money in the current difficult economic situation. What is your view on this? Thank you.

VLADIMIR PUTIN: There is nothing absurd here. In my interview I said – I’m not sure if that bit was broadcast or not – that there is nothing absurd in the idea of supporting Russia’s biggest companies in which the state holds a stake. The only real issue here is whether the desire to obtain such financial support is motivated exclusively by corporate interests, or whether this investment, if it is made, will be put to use for the benefit of the entire Russian economy.

Overall, Rosneft is fully self-sufficient. It has big projects and a good financial situation. They do not have any problems. The question here is one of being able to carry out an even greater number of projects. The issue to examine is whether these projects need to be undertaken right now or not, given the situation with energy prices. After all, as we know, there is no relation between developing additional production and rising energy prices.

I am not sure therefore that we should necessarily hurry into this. This is a matter for the Government to examine, a matter for the analysts working in this area. There is nothing out of the ordinary in the proposals themselves, and as for the matter of whether to make this money available or not, as I said in my interview, to answer this question, the experts need to first make all the calculations and analyse the situation, and only then can we make a decision.

As for the falling oil prices, I think this is a result of current circumstances linked to increased production and lower demand – these are the two fundamental factors at work here. There is a monetary factor too, the fluctuations in the dollar’s exchange rate, and I think there is no need to explain that this too affects oil prices.

But let me say again that the lower oil prices will not affect Russia’s budget, all the more so now that the Central Bank has decided to introduce a floating exchange rate. We used to sell by the dollar and get 32 or 35 rubles in return, but if you look at today’s exchange rate, we get 45, 47 or 48 rubles for every dollar’s worth of what we sell. In that sense, budget revenue has even increased.

But this is not the only issue. The matter is also one of the energy companies’ financial situation and their investment in future development and production and everything related to this. All of the global producers on the main markets understand this very well and I am sure that adjustments will follow. Perhaps this will not happen today or tomorrow, but next year these adjustments will certainly come.

As for our plans, I will not go into the details now so as not to take up your time, but let me just repeat what I have already said, namely, that we will not burn through our reserves, neither the Government reserves nor those of the Central Bank, which are intended for other purposes. We will adjust our spending of course if needed. Let me stress this point.

This year, all revenues related to oil prices are guaranteed because prices were relatively high at the start and middle of the year. We received good revenues and continue to do so. Prices fell towards the end of the year, but for the year overall, I am sure the prices will be what was planned in our budget. As for next year, let’s wait and see. If the situation does change, we will adjust our spending plans, but not our social spending commitments. These are not easy issues of course, but we have enough money at our disposal to manage the situation.

We might have to adjust spending or look for ways of increasing revenue in other areas. But what is important in all of this is that there are some positive aspects in this situation too. When you have windfall revenues in the energy sector, all the more so in oil and gas, no one wants to invest in other sectors, but when profits in the different sectors even out, people start investing in other sectors too, including in high-tech production.

QUESTION: You spoke of a turbulent period in global affairs. Are there any predictions about how long this will last?

VLADIMIR PUTIN: It’s always a thankless task to make predictions. This doesn’t depend on us alone but also on our partners and on their vision of building international relations. If we adhere to the fundamental principles of international law and respect each other’s interests, this will not last long. But if people keep making attempts to settle all issues in their own interests alone and make their geopolitical interests their sole point of reference, it is hard to say just how long this situation might continue. I hope that realisation of our common interest in returning the situation to normal will encourage us to settle these issues, put us on a general development track and raise the role of international law.

QUESTION: What results do you think this summit has brought Russia, given that it took place in a rather complicated foreign policy situation and at a time when sanctions have been imposed on the country? Were you happy with the atmosphere at the summit? Did you have the impression that your colleagues tried to put pressure on you over the situation in Ukraine?

VLADIMIR PUTIN: It seems to me that I already answered this question, but you obviously want me to answer you in particular. Alright, I will do so.

I am happy with the results and the atmosphere. What’s more, I want to thank the people of Brisbane who gave us such a hospitable reception. I think that you could see this for yourselves too. I realised there had been some attempts to raise the tension when I looked through the local press and other media outlets after arriving. In this particular case, reality and the virtual life in the media were very far apart.

Our host, the Australian Prime Minister, as I already said, did create a very positive environment for working together. Yes, we do not share the same views on every issue, but the discussions were substantive, friendly and concrete. I think they were very useful.

QUESTION: Mr President, I would like to come back to the issue of Ukraine in more detail.

VLADIMIR PUTIN: Ukraine hasn’t even come up yet.

QUESTION: Yes, all the more reason then to raise the issue now. Did the G20 discuss Ukraine, and if yes, in what context? How do you view the current state of developments in Ukraine? I think that things have reached a particularly worrying point. Thank you.

VLADIMIR PUTIN: Ukraine was not discussed in any official context during the G20 discussions. The issue did not come up at all and was not even mentioned.

But all of the bilateral meetings dealt practically entirely with Ukraine. I can tell you that these discussions were very frank, substantive, and I think very useful too.

I think that we and our colleagues were able to understand each other better and that they gained better understanding of Russia’s motivations. I think that my colleagues succeeded too in explaining to me their concerns. I think this will help us. I cannot yet say how much this will help and how quickly we will manage to settle all the difficult issues related to the situation in Ukraine. I hope very much that we can do this as soon as possible, together, and with our Ukrainian partners too of course, for without them it is impossible to settle this crisis. This is the goal Russia is working towards in any case.

It might sound strange to you, but I think there are good hopes for being able to settle the situation. After all, both sides have at least established organisations that can act with greater responsibility to resolve the tasks ahead, taking into account above all the interests of people everywhere in Ukraine, including in the southeast.  This is the most important thing. What matters most for Russia is that there be respect for the interests of people throughout the country, including the southeast, that they all have equal rights, and that their lawful demands should be fulfilled.

I learned from the media that the Ukrainian President has issued an order that it seems to me essentially amounts to an economic blockade of Lugansk and Donetsk. I think this is a big mistake because in this way they are cutting off these regions with their own hands. I do not understand why they would make such a decision. I will discuss this matter with Mr Poroshenko. Yesterday, during my bilateral meetings with our European partners, I said that we cannot allow such a turn of events, and today I see that this is precisely what has happened. I do not think this a fatal blow though. I hope that life and practice in reality will yet make their adjustments to these plans.

If you think back to the tragic events we had in the Caucasus, even during the most difficult days, months and years, we never switched off financing for Chechnya, kept up regular payments of pensions and benefits, and even continued subsidising the regional budget. At first glance, this looked rather foolish when the people in control there at the time were not just stealing the money but could use it for very dubious aims indeed. But we did this because we had a moral duty to the people there. In the end, this turned out to be the best decision because it ultimately meant that people, including in Chechnya, could see for themselves and appreciate the efforts that Russia made to support ordinary people.

This was perhaps ultimately one of the main factors that enabled the Russian federal authorities and the people in key positions in Chechnya at the time to reach agreement, come up with a plan for full and final settlement, and work together to fight the international terrorists that had come to the region from abroad. This played a very positive role.

Why are the authorities in Kiev now cutting off these regions with their own hands? I do not understand this. Or rather, I understand that they want to save money, but this is not the right occasion and the right time to do this.

QUESTION: Could you share your impressions of your meeting with Mr Abbot?

VLADIMIR PUTIN: He made a very good impression. He is a very business-like person, concrete, to the point, handles discussion professionally, has a sense of discipline and made sure that everything kept to schedule, but at the same time he didn’t offend anyone and if someone didn’t get the chance to speak at one session, they got the chance at the next. No one was left out. In short, he is an excellent moderator and a professional partner.

So as to avoid gossip and speculation, let me explain why I did not go to the general breakfast. Our Finance Minister is there and will explain there what I told you before about the efforts we are making to fight Ebola.

But we have a 9-hour flight from here to Vladivostok, and then another 9 hours from Vladivostok to Moscow. We still have to get home and be ready for work on Monday. It would be nice to be able to sleep for 4 or 5 hours. I went to Tony [Abbot] and explained the situation to him. He was understanding about the whole thing. There is nothing more to the situation. I said goodbye to some of my other colleagues too. I think that our work here is over now and has ended successfully.

Thank you very much.

]]> 0
Vladimir Putin answered questions from Hubert Seipel of the German TV channel ARD Tue, 02 Dec 2014 14:35:35 +0000

Categories: NEWS, POLITICS

Tags: , ,

Vladimir Putin answered questions from Hubert Seipel of the German TV channel ARD. The interview was recorded on November 13 in Vladivostok. [...]

(Read more...)



Vladimir Putin answered questions from Hubert Seipel of the German TV channel ARD. The interview was recorded on November 13 in Vladivostok.

HUBERT SEIPEL  (retranslated from Russian):Good afternoon,  Mr President.

You are the only Russian President who has ever given a speech at the Bundestag. This happened in 2001. Your speech was a success. You spoke about relations between Russia and Germany, building Europe in cooperation with Russia, but you also gave a warning. You said that the Cold War ideas had to be eradicated. You also noted that we share the same values, yet we do not trust each other. Why were you being a little pessimistic back then?

VLADIMIR PUTIN:  First of all, I gave no warnings or admonitions and I was not being pessimistic. I was just trying to analyse the preceding period in the development of the situation in the world and in Europe after the collapse of the Soviet Union. I also took the liberty of predicting the situation based on different development scenarios.

Naturally, it reflected the situation as we see it, through the prism, as diplomats would put it, from Russia’s point of view, but still, I think it was a rather objective analysis.

I reiterate: there was no pessimism whatsoever. None. On the contrary, I was trying to make my speech sound optimistic. I assumed that having acknowledged all the problems of the past, we must move towards a much more comfortable and mutually advantageous relationship-building process in the future.

HUBERT SEIPEL:  Last week marked the 25th anniversary of the fall of the Berlin wall, which would not have been possible without the Soviet Union’s consent. That was back then. In the meantime, NATO is conducting exercises in the Black Sea, near the Russian borders, while Russian bombers conduct exercises in Europe’s international airspace The  Defence Minister said, if I’m not mistaken, that they fly as far as the Gulf of Mexico. All of this points to a new Cold War.

And, of course, partners exchange harsh statements. Some time ago, President Obama named Russia as a threat on a par with Ebola and the extremists the Islamic extremists. You once called America a nouveau riche, who thinks of himself as a winner of the Cold war, and now America is trying to shape the world according to its own ideas about life. All of this is very reminiscent of a Cold War.

VLADIMIR PUTIN:  See, you mentioned 2001 and I said that my perspective was rather optimistic.

We have witnessed two waves of NATO expansion since 2001. If I remember correctly, seven countries – Slovenia, Slovakia, Bulgaria, Romania and three Baltic States, Estonia, Latvia and Lithuania – joined NATO in 2004. Two more countries joined in 2009. Those were significant geopolitical game changers.

Furthermore, the number of military bases is growing. Does Russia have military bases around the world? NATO and the United States have military bases scattered all over the globe, including in areas close to our borders, and their number is growing.

Moreover, just recently it was decided to deploy Special Operations Forces, again in close proximity to our borders.

You have mentioned various exercises, flights, ship movements, and so on. Is all of this going on? Yes, it is indeed.

However, first of all, you said – or perhaps it was an inaccurate translation – that they have been conducted in the international European airspace. Well, it is either international (neutral) or European airspace. So, please note that our exercises have been conducted exclusively in international waters and international airspace.

In 1992, we suspended the flights of our strategic aircraft and they remained at their air bases for many years. During this time, our US partners continued the flights of their nuclear aircraft to the same areas as before, including areas close to our borders. Therefore, several years ago, seeing no positive developments, no one is ready to meet us halfway, we resumed the flights of our strategic aviation to remote areas. That’s all.

HUBERT SEIPEL: So, you believe that your security interests have not been accommodated.

Let me return to the current crisis and to its trigger. The current crisis was triggered by the agreement between the European Union and Ukraine. The title of this agreement is relatively harmless. It is called the Association Agreement between the European Union and Ukraine. The key point of this agreement is to open the Ukrainian market to the EU and vice versa. Why is it a threat for Russia? Why did you oppose this agreement?

VLADIMIR PUTIN: In reality the economy follows almost the same path as security. We preach the opposite of what we practice. We say that a single space should be built and build new dividing lines instead.

Let us look at what the EU-Ukraine Association Agreement stipulates. I have said this many times, but it appears I have to repeat it once again: it eliminates the import duties for the European goods entering Ukrainian territory, brings them down to zero. Yet as Ukraine is a member of a free trade zone within CIS, zero customs tariffs have been introduced between Russia and Ukraine. What does that mean? It means that all European goods will flow through Ukrainian territory directly to the customs territory of the Russian Federation.

There are many other things that may not be clear for people who are not informed regarding these matters, but they do exist. For example, there are technical regulations that are different in Russia and in the EU, we have different standards. Those are standards of technical control, phytosanitary standards and the principle of determining the origin of goods. By way of an example I would cite the component assembly of cars in Ukrainian territory. According to the Association Agreement, the goods manufactured in the territory of Ukraine are intended for our market within the framework of the Russian-Ukrainian free trade zone. Your companies that invested billions of euros in factories in Russia (Volkswagen, BMW, Peugeot, Citroen, the US Ford, and others) entered our market on completely different terms, on condition of deep localisation of production. How could we accept that? So we said from the outset, “We agree, but let us proceed step by step and take into consideration the real problems that can emerge between Russia and Ukraine.” What were we told in response? “It is none of your business, so get your nose out of these affairs.”

HUBERT SEIPEL: I would like to turn to the past. When the EU.Ukraine Association Agreement was discussed, the negotiations took quite a while. This caused rallies on Maidan in Kiev. I refer to the protests during which people demanded a better life within the European Union. But they were also protesting against the Ukrainian system. In the end all that resulted in a wave of violence.

After the then president failed to sign the Agreement, it provoked an outbreak of violence, and people were killed on Maidan. Then the German Minister of Foreign Affairs arrived and tried to find a compromise between the protesters and the government, and managed to do that. An agreement was made providing for a government of national unity. It remained in force for about 24 hours and then it disappeared.

You followed closely the developments of September 21 and you remember how you talked with Mr Obama and Ms Merkel.

VLADIMIR PUTIN: Yes. Indeed, on February 21, not only the German Minister of Foreign Affairs but also his counterparts from Poland and France arrived in Kiev to act as guarantors of the agreement achieved between the then President of Ukraine Viktor Yanukovych and the opposition. The agreement stipulated that the only path the process would take was the peaceful one. As guarantors, they signed that agreement between the official authorities and the opposition. And the former assumed that it would be observed. It is true that I spoke by telephone with the President of the United States that same day, and this was the context for our conversation. However, the following day, despite all the guarantees provided by our partners from the West, a coup happened and both the Presidential Administration and the Government headquarters were occupied.

I would like to say the following in this regard: either the Foreign Ministers of Germany, Poland and France should not have signed the agreement between the authorities and the opposition as its guarantors, or, since they did sign it after all, they should have insisted on its implementation instead of dissociating themselves from this agreement. What is more, they prefer now not to mention it at all, as though the agreement never existed. In my view, this is absolutely wrong and counterproductive.

HUBERT SEIPEL: You acted promptly. You, so to say, annexed Crimea and justified it at the time based on the fact that 60 percent of Crimea’s population were Russians, that Crimea has a long history of being part of Russia and, lastly, that its fleet is stationed there. The West saw that as a violation of international law.

VLADIMIR PUTIN: What is your question exactly?

HUBERT SEIPEL: Did you underestimate the reaction of the West and the possible sanctions, which were later imposed on Russia?

VLADIMIR PUTIN: We believe that this sort of reaction was totally disproportionate to what had happened.

Whenever I hear complaints about Russia violating international law I am simply amazed. What is international law? It is first of all the United Nations Charter, international practice and its interpretation by relevant international institutions.

Moreover, we have a clear recent precedent – Kosovo.

HUBERT SEIPEL: You mean the International Court of Justice ruling on Kosovo? The one in which it stated that Kosovo had the right to self.determination and that the Kosovars could hold a vote to determine the future of their state?

VLADIMIR PUTIN: (In German.) Exactly. (Continues in Russian.) But not only that. Its main point was that when making a decision concerning their self-determination, the people living in a certain territory need not ask the opinion of the central authorities of the state where they presently live. They do not need the approval by the central authorities, by the government, to take the necessary measures for self-determination. That is the central point.

And what was done in Crimea was not in any way different from what had been done in Kosovo.

I am deeply convinced that Russia did not commit any violations of international law. Yes, I make no secret of it, it is a fact and we never concealed that our Armed Forces, let us be clear, blocked Ukrainian armed forces stationed in Crimea, not to force anybody to vote, which is impossible, but to avoid bloodshed, to give the people an opportunity to express their own opinion about how they want to shape their future and the future of their children.

Kosovo, which you mentioned, declared its independence by parliamentary decision alone. In Crimea, people did not just make a parliamentary decision, they held a referendum, and its results were simply stunning.

What is democracy? Both you and me know the answer well. What is demos? Demos is people, and democracy is people’s right. In this particular case, it is the right to self-determination.

HUBERT SEIPEL:  It shows immediately that you are a lawyer.

But you know the arguments of the West as well. The West says that the elections were held under the control of Russian military. This is the reasoning of the West.

Let me touch upon the next issue. Today, Ukraine is more or less divided. Four thousand people have died, hundreds of thousands have become refugees and fled, among other places, to Russia. In the east of the country, Russian-speaking separatists are demanding broad autonomy, some want to join Russia. In accordance with the Minsk agreement, ceasefire was declared, but people are dying every day. The country is bankrupt. Basically everybody lost in the conflict. Ukraine seems to have lost the most, but Europe and Russia did as well. How do you see Ukraine’s future?

VLADIMIR PUTIN: Ukraine is a complex country, and not only due to its ethnic composition, but also from the point of view of its formation as it stands today.

Is there a future and what will it be like? I think there certainly is. It is a large country, a large nation with the population of 43–44 million people. It is a large European country with a European culture..

You know, there is only one thing that is missing. I believe, what is missing is the understanding that in order to be successful, stable and prosperous, the people who live on this territory, regardless of the language they speak (Hungarian, Russian, Ukrainian or Polish), must feel that this territory is their homeland. To achieve that they must feel that they can realise their potential here as well as in any other territories and possibly even better to some extent. That is why I do not understand the unwillingness of some political forces in Ukraine to even hear about the possibility of federalisation.

We’ve been hearing lately that the question at issue should be not federalisation but decentralisation. It is all really a play on words. It is important to understand what these notions mean: decentralisation, federalisation, regionalisation. You can coin a dozen other terms. The people living in these territories must realise that they have rights to something, that they can decide something for themselves in their lives.

HUBERT SEIPEL: The central question in the West as follows: will Ukraine remain an independent state? It is the central question now on the agenda. The second question is whether Russia can do more? Maybe Russia has more opportunities to expedite this process in Ukraine, in particular with regard to the Minsk agreements?

VLADIMIR PUTIN: You know, when someone tells us that we have some special opportunities to solve this or that crisis it always troubles and alarms me. We have heard many times that Russia has a key to the solution of the Syrian problem, that we have some special opportunities to solve some other problem or the Ukrainian crisis. I always begin to suspect that there is an intention to pass on the responsibility to us and to make us pay for something. We do not want that. Ukraine is an independent, free and sovereign state. Frankly speaking, we are very concerned about any possible ethnic cleansings and Ukraine ending up as a neo-Nazi state. What are we supposed to think if people are bearing swastikas on their sleeves? Or what about the SS emblems that we see on the helmets of some military units now fighting in eastern Ukraine? If it is a civilised state, where are the authorities looking? At least they could get rid of this uniform, they could make the nationalists remove these emblems. That is why we have fears that it may all end up this way. If it happens it would be a catastrophe for Ukraine and Ukrainian people.

The Minsk agreements arose only because Russia became actively involved in this effort; we worked with the Donbass militias, that is the fighters from southeast Ukraine, and we convinced them that they should settle for certain agreements. If we had not done that, it would simply not have happened. There are some problems with the implementation of these agreements, it is true.

What are those problems? Indeed, self-defence fighters, for example, were supposed to leave some of the towns they had surrounded, are yet they haven’t left. Do you know why not? I will tell you plainly, this is no secret: because the people fighting against the Ukrainian army say, “These are our villages, we come from there. Our families and our loved ones live there. If we leave, nationalist battalions will come and kill everyone. We will not leave, you can kill us yourselves.” You know, it is a difficult problem. Of course, we try to convince them, we talk, but when they say things like that, you know, there is not much that can be said in response.

And the Ukrainian army also has not left some of the towns it was supposed to leave. The militias – they are the people who are fighting for their rights, for their interests. But if the central Ukrainian authorities choose not just to determine the demarcation line, which is very important today in order to stop the shelling and killing, but if they want to preserve the territorial integrity of their country, each particular village or town are not significant; what is important is to immediately stop the bloodshed and shelling and to create conditions for starting a political dialogue. That is what is important. If it this is not done, there will be no political dialogue.

I apologise for such a long monologue, but you make me go back to the essence of the problem.

What is the essence? The coup took place in Kiev. A considerable part of the country supported it, and they were happy partly because they believed that after the signing of, say, the Association Agreement there will be open borders, job opportunities, the right to work in the European Union, including in Germany. They thought that it will be like that. In fact, they have nothing of the sort. The other part of the country, the southeast, did not support it and said, “We do not recognise you.” And instead of starting a dialogue, instead of explaining to people that the central authorities in Kiev are not going to do anything bad, and on the contrary, they will propose various forms of coexistence and development of a common state, they are ready to grant them their rights, instead of that they begin making arrests at night. Once the night arrests began, people in the southeast took up arms. Once they took up arms, instead of stopping (the authorities should have the wisdom to do that) and starting this dialogue they sent the army, the air force, tanks and multiple rocket launchers. Is this a way to solve problems? And ultimately everything came to a deadlock. Is it possible to get out of it? I am sure that it is possible.

HUBERT SEIPEL:  The question or, more properly, the claim made by Kiev today is that Russia supplies weapons to the separatists and sends its servicemen there.

VLADIMIR PUTIN:  Where did they get the armoured vehicles and the artillery systems? Nowadays people who wage a fight and consider it righteous will always get weapons. This is the first point.

But I would like to stress that this is not the issue. The issue itself is entirely different. The issue is that we can’t have a one-sided view of the problem.

Today there is fighting in eastern Ukraine. The Ukrainian central authorities have sent the armed forces there and they even use ballistic missiles. Does anybody speak about it? Not a single word. And what does it mean? What does it tell us? This points to the fact, that you want the Ukrainian central authorities to annihilate everyone there, all of their political foes and opponents. Is that what you want? We certainly don’t. And we won’t let it happen.

HUBERT SEIPEL:  After the Crimea joined Russia, the West expelled Russia from the Group of Eight, this exclusive club of industrial states. At the same time the USA and Great Britain imposed sanctions against Russia. Now you are heading to a G20 summit of the most important industrial states on the planet. The focus there will be on economic growth and employment. They say, there is no more growth and unemployment is set to increase; the sanctions are starting to have an effect; both the ruble and the oil price have set anti.records. The forecast of attaining 2 percent growth in Russia is unfeasible. Other countries are in the same situation. This crisis has a counter.productive character, including for the upcoming summit, wouldn’t you say?

VLADIMIR PUTIN:  You mean the Ukrainian crisis?


VLADIMIR PUTIN:  Of course, who could benefit from it? You wanted to know how the situation is evolving and what our expectations are. Of course we expect the situation to change for the better. Of course we expect the Ukrainian crisis to end. Of course we want to have normal relations with our partners, including in the United States and Europe. Of course, the situation with the so-called sanctions is damaging for the global economy (it is damaging for us and it is damaging for global economy as well) and it is damaging for the Russian.EU relations most of all.

However, there are some advantages as well: the restrictions imposed on some Russian companies on purchasing certain  goods from Western countries, from Europe and the United States, have induced us to produce these goods ourselves. The comfortable life, when all we had to do was produce more oil and gas, and to buy everything else, is a thing of the past.

With regard to growth, we should note that this year growth was modest but it was present nevertheless at about 0.5–0.6 percent. Next year we are planning to achieve 1.2 percent growth, the year after that 2.3 percent and 3 percent in three years. Generally, these are not the figures we would like to have but nevertheless it is growth and we are confident that we will achieve these figures.

HUBERT SEIPEL: Another theme to be discussed in Brisbane will be financial stability. The situation in Russia may also be complicated because Russian banks can no longer obtain refinancing on world markets. Moreover, there are plans to close for Russia the international payments system. VLADIMIR PUTIN: Russian banks have currently extended a $25 billion loan to the Ukrainian economy. If our European and American partners want to help Ukraine, how can they undermine the financial base limiting our financial institutions’ access to world capital markets? Do they want to bankrupt our banks? In that case they will bankrupt Ukraine. Have they thought about what they are doing at all or not? Or has politics blinded them? As we know eyes constitute a peripheral part of brain. Was something switched off in their brains?

The bank that I mentioned is Gazprombank, which only this year, this calendar year, has extended a loan of $1.4 plus $1.8 billion to the Ukrainian energy sector. How much is that in total? $3.2 billion. This is the sum it has allocated. In one case, it issued a loan to Ukrainian Naftogaz, which is a public company; in the other case, it allocated $1.4 billion to a private company in order to support Ukraine’s chemical industry. In both cases, today this bank has the right to demand early repayment because the Ukrainian partners have violated their loan agreement.

HUBERT SEIPEL: The question is if they are paying or not?

VLADIMIR PUTIN: (In German.) They are paying at the moment. (Continues in Russian.) They are servicing the loan. Naftogaz is servicing one of the loans. However, there are some conditions that are being violated. Therefore, the bank has the formal right to demand early repayment.

But if we do it, the whole Ukrainian financial system will collapse. And if we don’t do it, our bank may collapse. What should we do?

Moreover, when we extended a $3 billion loan a year ago, there was a condition that if Ukraine’s total debt exceeded 60 percent of GDP, we, the Russian Ministry of Finance, would be entitled to demand an early repayment. Again, if we do it, the whole financial system will collapse. We have already decided that we will not do it. We do not want to aggravate the situation. We want Ukraine to get on its feet at last.

HUBERT SEIPEL: Do you intend to propose ways to resolve the crisis in Ukraine?

VLADIMIR PUTIN: Madam Chancellor is very much aware of all the nuances of this conflict. As for the energy problem, she has done a great deal for its solution.

As for the security issues, I would say that in this area our viewpoints and approaches do not always coincide. What is clear is that Russia and the Federal Republic of Germany want the situation in this region to be settled. We are interested in this and we will work for the observation of the Minsk agreements. There is just one thing that I always pay attention to. We are told again and again: pro-Russian separatists must do this and this, you must influence them in this way, you must act in that way. I have always asked them: “What have you done to influence your clients in Kiev? What have you done? Or do you only support Russophobic sentiments?” This is very dangerous, by the way. A catastrophe will happen if somebody surreptitiously supports Russophobia in Ukraine. It will be a real catastrophe! Or shall we seek a joint solution? If so, let’s bring the positions of the parties closer together. I am going to say something that some people in this country may not like. Let’s try to achieve a single political space in those territories. We are ready to move in this direction, but only together.

HUBERT SEIPEL: It is very difficult to correct the mistakes made by others. Sometimes it is only possible to correct one’s own mistakes.

I would like to ask you: have you made mistakes?

VLADIMIR PUTIN: People always make mistakes. Every person makes mistakes in business, in private life. Does it really matter? The question is that we should give a rapid, timely and effective response to the consequences of such mistakes. We should analyse them and realise that they are mistakes. We should understand, correct them and move on towards the solution of problems rather than an impasse.

It seemed to me that this is the way we acted in our relations with Europe as a whole and the Federal Republic of Germany in particular over the past decade. Look at the friendship that has been established between Russia and Germany in the past 10–15 years. I don’t know if we had ever enjoyed such relations before. I don’t think so. I see it as a very good base, a good foundation for the development of relations not only between our two states, but also between Russia and Europe as a whole, for the harmonisation of relations in the world. It will be a pity if we let it go to waste.

HUBERT SEIPEL: Mr President, thank you for the interview.

]]> 0
Interview with Alexandra Brabcová Mon, 10 Nov 2014 14:26:08 +0000

Categories: INTERVIEWS

Tags: , , ,

This part of the series Ambassadors without a Diplomatic Passport focuses on persons who often significantly contribute to the success of talks among official representatives of States – people who draft background papers, engage in preparatory negotiations or interpret at the meetings. These men and women are not in the focus of photographers and TV […]

(Read more...)

AB Interview Leaders selection_I_cropThis part of the series Ambassadors without a Diplomatic Passport focuses on persons who often significantly contribute to the success of talks among official representatives of States – people who draft background papers, engage in preparatory negotiations or interpret at the meetings. These men and women are not in the focus of photographers and TV crews and they rarely find the time or opportunity to enjoy the fine meals or VIP services offered to the dignitary whom they are accompanying.

The first person whom I wish to introduce is Alexandra Brabcová, a former interpreter and translator to Václav Havel in English and German. Alexandra studied these two languages at the Faculty of Arts of Charles University and then worked as a translator-interpreter at the Ministry of Foreign Affairs. She first interpreted for President Havel in 1990; thereafter, she spent almost the entire 12 years of his presidency at his side. Numerous statesmen were amazed by her phenomenal memory. President Havel’s spokesman Ladislav Špaček remembers this in his book Ten Years with Václav Havel, describing an occasion when Alexandra won applause from Vice-President Al Gore of the United States after having interpreted President Havel’s monologue of considerable length on substantial international issues. At present, Alexandra is Executive Director of the Canadian Chamber of Commerce in the Czech Republic, President of The American European Community Association – Czech Republic and member of Rotary Club Prag Bohemia. She is currently launching a new project of her own entitled Inspired Choices, aiming to help both Czechs and expatriates based in this country and visitors from abroad find opportunities to enrich their lives through special social and cultural experiences. Every person-to-person meeting with Alexandra Brabcová is an inspiring occasion but this interview was conducted in writing. I have found it unbefitting to translate the answers of a professional translator and interpreter into English; therefore, we have agreed that Alexandra will write the English text herself.

Let me begin by asking a typical question: What is your perception of the world of today?

I admit that I find it somewhat difficult to fit such a complex subject into a few lines. Perhaps I would say that the world of today is, to my mind, a world of contrasts. On the one hand, humankind has made incredible progress in numerous areas of knowledge, science, technology, communication, etc. This advanced knowledge makes it possible to prolong human life and improve its quality. On the other hand, there still are many people who are denied access to these grand achievements, nor can they participate in their creation, because of poverty and underdevelopment in their countries, restrictions imposed under various types of authoritarian regimes, armed conflicts, criminal activities or combinations of these adverse factors. Spreading all the good things that the human race is capable of doing and bringing their benefits to a growing number of people worldwide is a mission that should be pursued by all those who want this world to be a better place than it is today.

And how do you perceive the position of the Czech Republic in the world?

In the last two decades, the Czech Republic has had the privilege of being part of the free world. Our country and its people have thus clearly been in a position to contribute to the overall progress of the human race. Many Czechs have actually done so in many areas. There are numerous hard-working, enlightened and dedicated Czech men and women who have made or participated in remarkable scientific discoveries; built up successful businesses; enriched our lives with great performances in diverse arts; saved human lives as rescue workers or medical professionals; worked selflessly in educational institutions or charities and so on. Some of these people have been part of international teams and have won acknowledgement from their foreign colleagues, thus enhancing the reputation of our country.

In contrast to these worthy efforts, we hear every day about instances of individuals or entities seeking gain for themselves only and using unethical or illegal means to achieve that end. These unfortunate developments, and the absence or inadequacy of action to combat them, have had an adverse effect both on the way in which the Czech Republic is perceived and on the mind-set of the society: too many Czechs appear to believe that it makes no sense to get involved, to go to the polls or to run for public office since nothing will ever change. As on the global scale, the Czech Republic would benefit if the fine accomplishments achieved by Czech people served as a source of inspiration for others, and if the State improved its ability to act against harmful practices, no matter who perpetrates them. Some progress along this line has been made recently, but there is still a long way to go – and it is a journey that will never end.

Jiří Krejča, President, Canadian Chamber of Commerce in the Czech Republic and Alexandra Brabcová

Jiří Krejča, President, Canadian Chamber of Commerce in the Czech Republic and Alexandra Brabcová

Cooperation with our partners within the community of democratic nations to which we now belong is clearly of great significance. Exchange of expertise and experience with those who have dealt with similar issues as those that we face now – every nation has had its share of problems – can help us improve the overall environment in our country as well as its international standing. My vision of the Czech Republic sees it as a nation that acts on the international scene with self-confidence but also with respect for the opinions of others, as a reliable ally that is prepared to contribute to a common cause while enjoying the benefits of international partnerships.

You interpreted messages of major significance during President Havel’s discussions with foreign statesmen, such as the talks about the Czech Republic’s integration into the North Atlantic Alliance and the European Union. You told me once how much you were aware of your responsibility for conveying President Havel’s message exactly as he meant it, without omitting or distorting any part of it. What did you feel in such strongly emotional situations?

To this day, I remember how I felt when I accompanied President Havel to his first meeting with President George Bush in the Oval Office of the White House back in February 1990. Before the talks began, while the Presidents posed for the countless photographers and cameras, I kept thinking: ‘This is such a truly momentous occasion, I cannot do anything wrong now.‘ Interpreting for President Havel was an especially challenging task because of his special skill with the spoken word, and the signifigance that he attached to the choice of words when expressing his thoughts.

Please describe a working day of an interpreter accompanying a Head of State during a State Visit to a foreign country. The protocol often gives an interpreter only a chair but no lunch or dinner. How did you cope with the permanent strain? And was it possible at all to experience something of the countries that you visited when accompanying President Havel?

First of all, an interpreter must be fully concentrated on his or her task – conveying the speaker’s message as accurately as possible. This necessitates thorough preparation before leaving on the trip. A professional interpreter should liaise with the experts who prepare the background papers for official talks and study the issues that are expected to be discussed, so as to understand the context, know the terminology, the names and places that are likely to be mentioned, etc. The more an interpreter learns before the actual work begins the easier it is to handle the stress that comes with the profession, especially when interpreting at high-level meetings or during delicate negotiations.

Furthermore, an interpreter must acquaint himself or herself with the detailed program of the visit, including particulars such as the dress code prescribed for individual events, so at to have proper clothes ready for each occasion. This is not just a minor detail – an interpreter who would find himself or herself improperly dressed at an official event would most probably feel uncomfortable and this would affect his or her performance. In my case, this would be certainly true.

As regards creating impressions of the visited countries, an official visit is never long enough to get to know a country. It is true that official delegations are often admitted to places that are not open to the general public; on the other hand, the time that they can spend touring places of interest and talking to people from different walks of life apart from the official talks is very limited. President Havel always wished that the program of his State Visits should include opportunities for less formal conversations with intellectuals, students, etc. or visits to places that do not belong to the standard routes for official trips, such as a visit to the Aborigines in the north of Australia or a tour into the country in India.

You studied foreign languages before 1989. Learning English and German as you did was by no means usual under the former regime. At present English is in most cases the first choice of language learners; on the other hand, knowledge of German is of crucial significance too, given the volume of German investments in the Czech Republic. Can you say that one of the two languages is closer to your heart?

I have never given either of the two languages preference over the other. Each of them has presented me with different challenges during my studies as well as my work, and each of them has enriched me. While I use mostly English in my work now, I have maintained contact with the German language through my membership in the Rotary Club Prag Bohemia which unites German-speaking Rotarians in Prague. And I enjoy reading books in both languages. When I have the time I simultaneously read the original as well as a translation, compare the two texts and think of alternative solutions for the translation of the tricky phrases.

Compared to some other nations, knowledge of foreign languages among the Czech population is still rather limited; many Czechs fall into the category of constant beginners. Is there something you would recommend to those who seek to learn a foreign language?

Learning a foreign language properly is a long-term process, therefore, determination, perseverance and patience are a sine qua non for success. To make the hard work somewhat less hard, I would advise everybody to choose topics that they enjoy reading about, and try to read texts about these topics in the language they are seeking to learn. Listening to foreign songs and watching foreign movies can help in the same way. When you want to understand a text because you are interested in the content you will have the motivation to look up the unknown words or phrases, and you will get a better feeling for the language generally. The opportunities that are available now (which were not there before the change of regime in 1989) for meeting foreigners and travelling to foreign countries are an additional incentive for, and a great help in, learning languages.

Mrs. Vendula Dobešová, Brett Gray, Executive Director, 1st International School of Ostrava, and Alexandra Brabcová

Mrs. Vendula Dobešová, Brett Gray, Executive Director, 1st International School of Ostrava, and Alexandra Brabcová

Are there any recommendations that you would give to the readership of Prague Leaders based on your experience as an interpreter? What should be done to ensure the best performance of an interpreter when interpreting is used at business meetings, and what is most often done wrong?

An interpreter is expected to deliver a top class performance; therefore, those who hire an interpreter should provide conditions allowing him or her to do so.

As I mentioned before, it is essential that an interpreter is well prepared. For this purpose, the organisers of the meetings should grant him or her the necessary level of access to the conference materials. People who hire interpreters often fail to realize this. Many times, an interpreter asking for background material is told that the papers are confidential, that they are not yet finished or approved, etc. To my mind, none of these arguments is really valid. You should trust your interpreter like you trust other people who take part in confidential talks; obviously, this means that you have to choose a trustworthy person for the job. Professional interpreters are bound by the rules of the ethics of the profession and these include the obligation to keep all information obtained in connection with their work confidential – and the interpreter is privy to the “top secret” information anyway during the talks. When a larger volume of material is to be processed an interpreter needs to have enough time to study it – therefore, it is much better to provide your collaborator with a paper that is not quite finished well in advance of the event instead of saddling the unfortunate interpreter with dozens of pages five minutes before a meeting begins. When a written speech is to be interpreted it is even more important that the interpreter is given the speech on paper. Written language is quite different from impromptu spoken language, and interpreting a written statement if you do not see it with your own eyes can be truly difficult.

Secondly, when interpreting is done in a consecutive fashion, i.e. without headphones, those conducting the talks and the interpreter must be assured of being able to hear each other very well. So do not put an interpreter in a distant corner or behind a column – bad acoustics can thwart the best effort. The same is true for seating interpreters. When the conversation is expected to include all those seated at the table the interpreter should not be given a chair behind the principal speaker’s back as is often the case – guests seated farther away often have difficulty hearing him or her, and the same is true vice versa.

And as regards the lunches and dinners that you mentioned earlier: While an interpreter certainly cannot expect to enjoy a full meal, neither should the organisers expect a top class performance from a person who has had nothing to eat nor drink for the whole day.

You presently serve as Executive Director of the Canadian Chamber of Commerce in the Czech Republic. What are your principal activities now? Don’t you miss interpreting? And can you listen e.g. to a lecture without silently interpreting?

My role in the Chamber involves organising its event‘s program – business breakfasts with guest speakers, expert seminars, business mixers, social events, tennis and golf tournaments, etc. All these events provide multiple opportunities for business networking, and I very much enjoy bringing together people or companies who have a potential for possibly working together. I also compile, edit and proofread texts for the Chamber’s publications – the GoCanada magazine, the Membership Directory and announcements for our website,

My work as an interpreter has taught me a great deal, both as regards language skills and otherwise, and the years that I spent interpreting for Václav Havel were truly special and unforgettable. I treasure these memories but I would not want to go back to interpreting now. The main mason I quit lies in the nature of the profession. An interpreter can never express his or her own opinions or suggestions; his or her role is limited to conveying somebody else’s thoughts. As the years passed I found it increasingly difficult to cope with this inherent restriction. I stopped working as an interpreter after President Havel left office, more than ten years ago. When I listen to a lecture now I no longer feel any strong inclination to interpret it; I rather focus on the content. When a speech is interpreted, though, I may feel a tendency to judge my colleague’s performance.

When I organise seminars about inter-cultural communication and talk with the participants about countries that are close to Czech people Canada is usually named among the three most favourite countries, in spite of the geographical distance and the fact that only a minority of Czechs actually visit Canada. Can you explain the reasons for this closeness, and what would you say about Canada-Czech relations at present?

One of the reasons Czechs feel a special affinity for Canada lies clearly in the essential role that has been played by the Czech Canadian community. Without those Czechs who found a new home in Canada after they left the Czech lands escaping from Nazi rule, from the rising Communist regime or after the 1968 occupation, the relationship between our two nations would never be what it is now. Active Czech-Canadian business people established our Chamber of Commerce 17 years ago; one of them – the Chamber’s first President – was Otto Jelinek who is now Canada’s Ambassador to the Czech Republic, and another, Peter P. Formanek, led the Chamber for 12 years during which it grew into one of the most highly-appreciated business networking organizations in Prague. Members of the Chamber have played a most important role in advancing trade between the two countries. A number of major Canadian companies have come to do business in the Czech Republic and some of them – such as Magna or Bombardier – have established a long-term presence here, creating job opportunities for Czech people. Canadian owners and managers were the driving force behind the success of Oskar, the Czech Republic’s third mobile operator that was later integrated into the Vodafone group. Canadian brands such as McCain or Barnys are widely appreciated by Czech consumers. A major Czech-Canadian software company, Adastra, has successfully operated in both countries. Czechs can now get to know the quality of a diverse range of Canadian products, be it software solutions, such as the products of the OpenText Corporation, brought to the Czech market by Ixtent, or pet food – one of the most significant items on the list of Canadian imports to the Czech Republic. One of Prague’s top-class hotels – Four Seasons – is under Canadian management. The Sunny Canadian International School located near Prague draws on Canadian educational expertise in its teaching programs. Kelly & Associates provide Canadian English language, communications and soft skills expertise to Czech companies. And we must not forget Baťa – one of the finest chapters in the history of Canada Czech cooperation. Mr. Tomáš J. Baťa was one of the greatest supporters of our Chamber in its early days, and we are proud to host every year a sports event bearing his name – Tomáš J. Baťa Memorial. The relationship has also been fostered at the level of personal initiative, both by the Czech-Canadians who have returned to their former home country from Canadian exile and by Canadians who have come to live here, doing business on their own, working for international companies or retiring after having had successful careers.

Furthermore, cooperation has been developing in the diverse fields of science and technology. There have been active cultural links too, and a number of Canadian artists have brought wonderful experiences to Czech audiences. One such occasion was the closing night of the popular Tanec Praha Festival at the end of June this year, with a Canadian star of modern dance – Marie Chouinard of Québec and her ensemble. Moreover, Czechs are obviously aware of the beauty of the Canadian countryside and many of those who have never been there would wish to go to Canada one day. And there is also ice hockey – a permanent feature of the Canada-Czech relationship.

Recent months have brought auspicious news for Canada-Czech relations in a number of areas. The visa requirement for Czech citizens travelling to Canada has been lifted. A Canadian airline, Air Transat, has announced the launch of direct Prague-Toronto and Prague-Montreal flights during the summer season this year. New Canadian investments have come to the Czech Republic recently; Borealis Infrastructure has become a co-owner of Net4Gas and the Molson Coors Brewing Company has completed an acquisition that includes Staropramen. Canada and the European Union finalized talks on the content of a Canada-EU free trade agreement last autumn. As Ambassador Jelinek pointed out when addressing members of the Chamber shortly after his arrival, this is the time for Czech companies to get positioned for the new opportunities that will open up once the agreement enters into force. Another encouraging trend that augurs well for the future of Canada Czech relations is clearly visible in the area of contacts among young people. Canada offers programs facilitating the travel of young foreigners to Canada for study stays or travel & work visits, and a growing number of Czechs are becoming interested in advancing their education and professional experience in Canada.

Let me finish where we began this interview. The friendships and partnerships that have been developing between Czechs and Canadians contribute, to my mind, to the pursuit of the mission that I see as a crucial task for the human race: sharing and spreading the many good things that humankind is capable of doing.


Author: Linda Štucbartová


]]> 0
Rozhovor s Michalem Zahrádkou Mon, 10 Nov 2014 14:08:38 +0000


Tags: , ,

„Schunk patří zaměstnancům a je to velice efektivní.“ Michal Zahrádka vede v Česku technologickou společnost Schunk, která se zaměřuje hlavně na uhlík, carbon, grafit a tribologii. Michal v minulosti pracoval i v oblasti bezpečnosti a dokonce vybudoval mezinárodní tým odborníků na prevenci a detekci hospodářské kriminality. Jak je na tom výzkum a vývoj v Česku? A jsou produkty, […]

(Read more...)


„Schunk patří zaměstnancům a je to velice efektivní.“

Michal Zahrádka, MBA, Managing Director, Schunk Praha s.r.o.Michal Zahrádka vede v Česku technologickou společnost Schunk, která se zaměřuje hlavně na uhlík, carbon, grafit a tribologii. Michal v minulosti pracoval i v oblasti bezpečnosti a dokonce vybudoval mezinárodní tým odborníků na prevenci a detekci hospodářské kriminality. Jak je na tom výzkum a vývoj v Česku? A jsou produkty, které společnost Schunk v Plzni vyrobí vůbec české?

Oblastí, kterým se česká pobočka koncernu Schunk zabývá, je opravdu mnoho. Vašimi hlavními hesly jsou “mobilita, energie a průmysl”. Co si pod tím konkrétně představit?

„Zkusím vám popsat Váš běžný den na pozadí našich výrobků. Ráno se probudíte a rozsvítíte světlo. V generátorech elektráren se točí naše uhlíkové kartáče pro přenos proudu, v primárních I sekundárních okruzích jaderných elektráren jsou naše těsnění. V solárních panelech jsou naše vysokoteplotní rošty. Pokud máte elektrický kartáček jsou v něm naše komponenty, stejně tak jako v pračce, či vysavači. Sjedete dolů výtahem v jehož motoru jsou naše uhlíky. Pokud pojedete autem, pak vězte, že například v běžném voze střední třídy je asi 37 našich komponentů od součástek startérů přes sintrované díly převodovek až po vstřikování paliva. Pokud pojedete vlakem, nebo tramvají setkáte se s našimi díly od uzemňovačů po pantografy. Naše díly jsou v tryskových motorech dopravních letadel a hřídel moderních lodních šroubů obepíná naše těsnění. Zapnete si navigaci a satelit který Vás lokalizuje je potažen naší ochrannou vrstvou. A tak bychom mohli pokračovat dále třeba až na Mars což je asi nejdále, kam se naše výrobky dostaly, přesto jste  o naší firmě asi nikdy neslyšel. Je to proto, že Schunk nevyrábí finální výrobky, ale vysoce specializované komponenty. Naším světem je grafit a výrobky z něho.“

Jak moc se v průběhu doby měnilo zaměření společnosti Schunk v Česku?

„V minulém roce oslavila skupina Schunk 100 let a letos se chystáme oslavit 20 let od založení Schunk Praha. Za tu dobu se zásadně změnila filosofie českého Schunk jako firmy. Od původního zaměření na efektivní a levnou výrobu dnes směr firmy určují výzkum a inovace. Myslím, že česká firma dnes už v globální konkurenci nemá šanci uspět jen levnou pracovní silou. Například náš standartní výrobek je uhlíkový kartáč a od velikosti krabičky cigaret jsme se za dvacet let posunuli k velikosti dva krát dva milimetry.“

A dají se produkty, které v Plzni vyrobíte, považovat za “české”?

„Ano, určitě. Nicméně grafit je velmi fyzikálně extrémní materiál například elektrografit se vyrábí při teplotě  3100 C a s tím souvisí I extrémně náročná výroba. Proto například grafitovací pece máme pro celý svět jen na dvou místech v hlavním závodě v Heuchelheimu v Německu a v Rakousku. Nejde ani tak o přenositelnost technologie, ta je snadná, ale o zkušenost a mistrovství lidí, kteří se na výrobě podílí. “Der Grafitierer” – tedy mistr pece je něco jako houslař – napůl řemeslník a napůl umělec. Rodí  se dlouho a trvá přes deset let než získá potřebný cit pro materiál. U nás v Plzni se zabýváme sice “jen” finální výrobou z již vyrobených surovin, nicméně průměrná délka pracovního poměru je u nás bezmála 9 let. A to svědčí o spoustě věcech.“

V průběhu ekonomické recese Schunk avizoval, že je jednou z mála firem, která nesnižuje platy a daří se jí. Udrželi jste si “standard” i po opadnutí vlny recese? A pozorujete aktuálně větší zájem o investice v oborech, které jsou pro vás klíčové?

„Odpověď je ano, ano a ano. Zde  však musím podotknout, že Schunk je tak trochu jiná firma. Když v roce 1947 zemřel zakladatel firmy Ludwig Schunk odkázal celou společnost jejím zaměstnancům. Součástí jeho testamentu je také důraz na finanční stabilitu, investice z vlastních prostředků a ochranu pracovních míst. To jsou hodnoty jimiž se řídíme po celou dobu naší existence a hodnoty jež nám umožnily se mnohem lépe připravit a čelit krizi, než u jiných společností.“

Rozuměl jsem dobře, že firma patří zaměstnancům?

„Ano, skupina Schunk patří formálně nadaci Ludwiga Schunka a tato patří zaměstnancům společnosti. S naší socialistickou zkušeností zní tento model neuvěřitelně, ale je velice efektivní a tím, že firma nemusí zisk rozdělovat mimo společnost a může je sama investovat do vlastního rozvoje získává oproti konkurentům trvalý náskok v oblasti vývoje a výzkumu. Nicméně pokud se daří, část zisku je vyplacena zaměstnancům a ti jako podílníci získávají stejnou částku podílu: ať se jedná o dělníka, či ředitele. To je též jev v dnešním světe mimořádný.“

V poslední době se často hovoří o potenciálu afrického trhu, hlavně pokud jde o poptávku po technologiích, strojírenském průmyslu apod. Je to tak?

„Evropa udělala v pomoci Africe naprosto fantastickou práci v celém spektru možné pomoci od  individuálních dobrovolníků až po velké mezinárodní projekty. I díky této pomoci se Afrika obrovsky posunula vpřed. Evropa se ale bohužel  zatím nedokázala tomuto vývoji přizpůsobit. Možná je to otázka vnímání Afriky Evropu. V jižní Africe jsem kdysi působil a tak si uvědomuji, jak je náš pohled na Afriku a její potřeby svázán stereotypy a v evropském kontextu I jakýmsi post koloniálním klišé. A tak z hlediska rozvojové pomoci Evropa v zajetí “Vzpomínek na Afriku” dál posílá pytle s moukou, zatímco Čína tam staví silnice a buduje infrastrukturu. Afrika má skvělý investiční I obchodní potenciál, který lze rozvíjet ruku v ruce s pomocí, kterou Afrika stále bytostně potřebuje.“

Výzkum a vývoj – tedy veřejné investování, které je pro vás stěžejní. Co vás v této oblasti aktuálně “trápí”? Je Česká republika, případně Evropská Unie dobrým partnerem?

„Jako asi každou společnost na špičce technologického vývoje nás trápí ochrana duševního vlastnictví. Plagiátorství vždy otupuje úsilí lidí, kteří posouvají výzkum vpřed a zároveň ho zdražuje. Schunk Praha je hlavním partnerem programu Výzkum a vývoj Česko-německé obchodní a průmyslové komory, při kterém se setkávám s obrovským nasazením a snahou posunut věci kupředu. Mohu tedy říci, že Česká republika dobrým partnerem je.“

Čím se vyznačují německé společnosti, pokud jde o management? Přeci jen jste v úzké vazbě na centrálu…

Mohu důkladně posoudit jen tu svoji…ale za sebe mohu říct, že pílí, skromností a hodnotovou ukotveností. Řeknu Vám příklad: Na prvním setkání generálních ředitelů koncernu se po jednání všichni ti ředitelé zvedli a zcela samozřejmě odnesli svůj šálek do myčky. Je to naprostá banalita, ale mnoho se z ní dozvíte o hodnotách lidí s nimiž pracujete.“

Schunk, to je víc než 60 společností v osmadvaceti zemích a přes 8 tisíc zaměstnanců. Jak významná je Praha?

„My se tu moc nezabýváme pozorováním vlastního pupíku, jak říkají Angličani. Praha byla první východoevropskou pobočkou společnosti, patří k výrobní páteři společnosti Rakousko-ČR-Německo a my doufáme, že díky investicím do výzkumu a vývoje bude i nadále platným hráčem v rámci skupiny.“

Dočetl jsem se, že jste se v minulosti pohyboval v oblasti bezpečnosti. Dokonce jste vybudoval mezinárodní tým odborníků na prevenci a detekci hospodářské kriminality…. Je to tak?

„Ano, to jste řekl moc hezky. Musím si tu krásnou formulaci poznamenat na horší časy… (smích) Ne vážně: pracovali jsme v Evropě, Latinské Americe, Africe, Rusku a kde všude a byli jsme vážně skvělí. EY odhaduje průměrnou výši ztrát z podvodů ve finančních institucích na 5% obratu, my jsme dosahovali 0,2%. Byli jsme mladí a drzí: skvělá parta, kde nikdo nikomu nic nedaroval a sarkasmus tekl proudem. Bohužel to ale znamená devět měsíců v roce na cestách a děti se nedají vychovávat přes Skype.“

A jaká byla Vaše cesta do této přední manažerské pozice?

„Náhoda, jak už to tak bývá. Pracoval jsem v Anglii jako manažer v jedné finanční skupině. V lednu 1999 mi jeden moudrý člověk nalil po práci skleničku a zeptal se mě, co vím o security a o podvodech. Absolutně nic. O patnáct později mi jiný moudrý člověk nalil skleničku a zeptal se mě, co vím o grafitu… Je příjemné vědět, že I v dnešním světě má Forrest Gump pořád ještě šanci.“


Autor: Jaroslav Kramer


]]> 0