Zásadním předpokladem jakékoli ekonomické aktivity je její měřitelnost. Platí to, pokud má být daná činnost efektivní a má něco přinést. Měřit znamená definovat cíl, stanovit kriteria úspěchu, metodu měření a využívat při měření zpětnou vazbu na případné korekce. Pamatuji si z Microsoftu, pokud za mnou někdo přišel s tím, že chce peníze na něco, co nejde nebo neumí měřit, odešel s prázdnou.
Podívejme se, jak to vypadá s penězi, které stát vytahá z našich kapes. Cíl není vůbec nebo jen vágně definovaný. Je to rozdávání peněz ukradených našim dětem nebo prostředek k výhře ve volební loterii? Nebo je to maximalizace prebend našim voleným zástupcům? Je jediným kriteriem utratit, co jsme si naplánovali nebo dokonce o mnoho víc? Řídí se úředníci heslem „z cizího krev neteče“? Existuje nějaká jiná metoda měření, než post mortem na konci roku statisticky zjistit, že jsme projedli víc, než jsme vybrali? Kdyby měly podniky podobnou strategii, následoval by bankrot a ekonomická smrt. Myslíte, že státy nemohou přijít na buben nebo bankrotují jen v Africe? Omyl, je tu Island, Pobaltí, Řecko…Na skluzavce jedeme už dlouho, velké šplouchnutí se blíží. Dá se s tím vůbec něco udělat? Nehledejte odpověď ve volebních programech nebo na bilboardech, zkuste vzít do hrsti zdravý rozum!
Pokud se vám něco párkrát nepovede v komerčních společnostech, následuje trest, snížení platu, odměn nebo vyhazov. Někteří manažeři a vlastníci společností v krizi si snižují dobrovolně platy na jeden dolar nebo dokonce i v Čechách na minimální mzdu. Vzpomínáte si na tanečky kolem pár procent platu poslanců našich či evropských? Šetříme-li, nelze kázat vodu a pít víno. Proč by si naši zástupci neměli snížit plat na polovinu? V rozpočtu mají být schvalovány peníze jen na to, co je nutné a potřebné. Rozpočtová kázeň musí být absolutní a tresty za její nedodržování tvrdé a okamžité. Každý investiční záměr musí být schvalován s projekcí návratu investice. Nedostavuje-li se kýžený efekt, je třeba okamžité korekce.
Nedá se nic dělat, opasky si musíme utáhnout i my. Je to trest za to, že jsme příliš dlouho seděli na rukou a nestáli na nohou. Příliš dlouho jsme tolerovali politiku jako výdělečný byznys našich zástupců volených setrvačností nebo pasivitou. Nebo chcete čekat na exekutora? Ten na rozdíl od Godota bohužel přijde.
Autor: Ivan Pilný